Květen 2016

ven

26. května 2016 v 13:00 tvořím
ano, tvořím. co odešel chlap z domu, nějak mám na všechno dost času. nejspíš jsem spoustu let utratila za čekání a těšení se, až přijde domů...

za dobu, co je pryč, jsem
  • dopletla svetr a upletla půlku druhého,
  • vyrobila si huarache sandály (ano, jdou nosit velice pohodlně),
  • zvládám průběžně uklízet a udržovat VŠECHNY části bytu pěkné,
  • přečetla jsem hodně stránek knih,
  • rozpracovala jedno velké dílo (...),
  • mám čas cvičit a meditovat (ne, to ještě neumím, ale dávám si prostor na to dostat se aspoň na chvíli zpět k sobě),
  • pověsila v ložnici dva obrázy,
  • nalepila si k posteli fotky rodičů s malou Ven,
  • nalepila ke kytkám čumkartu z Portugalska od sestry,
  • strávila 3 x hodně hodin času s dobrými přáteli,
  • uklidila celou terasu,
  • pravidelně stelu postel do pěkna,
  • poslední tři dny hezky jím a jím ráda!

Dnes jsem konečně zjistila, co si pověsím za obraz nad postel. Dlouhý roky chyběl nápad. Už vím. Spojení toho, co mi dělá dobře, mám ráda a líbí se mi.

Toto je inspirace z Pinterestu. Velikánský kus mandaly, barevné písky, hodně hodin práce. Už se těším!

25.5.2016

25. května 2016 v 15:41 den za dnem
včera jsem byla na Lustově semináři a bylo to dost dobrý. událo se mi tam jedno podstatný aha. nebo uf. že ta cesta, po které už hezkých pár měsíců či spíš let jdu, skutečně nese ovoce.
vlastně můžu zmapovat zlepšení už někdy před rokem. v době kýble hoven mi můj kadeřník oznámil, že mi zhoustly vlasy. cože? zázrak? vlasy jsou energetickej okruh ledvin a ledviny zas nesou informaci o našich vztazích. kineziologicky sem si nechala vytestovat, že to souvisí konkrétně s mým chlapem. sakra, musím mu vymyslet nějakej pseudonym, ptze mi už nejde přes prsty psát můj chlap a reálný jméno používat nechci. i když by se mi psalo dobře. no. takže moje sebepráce způsobila, že sem v sobě něco změnila ve vztahu ke chlapovi a podepsalo se to na lepší kvalitě vlasů.
od podzimu 2015 pak využívám hlav pomazaných, chodím na kineziologii, jsem trvale pod vlivem bachovek na míru, procházím herníma terapiema s konstelacema u Natálky a pomalu do denního žití zařazuju některý její drobný techniky. teď k tomu přibyl Vojtěch Lust. najděte si na FB nebo web Zdravé vztahy. jeho na dřeň osekaný "taksevěcimají" popisy mi dávaly smysl. víkend s konstelacema a taksevěcimají rovnicema byl perfektní.
no a včera jsem k tomu zas přidala trochu na onom semináři.


podstata jeho práce vychází z toho, že v dané životní fázi máme určitou roli a s tím souvisí jisté potřeby a aktivita z potřeb vyplývající. mimino potřebuje bezpečí a to mu dá matka. dítě potřebuje něco jiného a opět mu to zajistí matka (+ otec). dospělý potřebuje sexualitu. a tu mu matka nezajistí. a zde nastává často ta potíž... že jsme jaksi opomněli nechat své dětství v náručí té naší (mnohdy naprosto neschopné) matky. a divíme se, že dospělý vztah dospělé ženy s dospělým mužem nefunguje. děláme si navzájem matky, pro naše neuspokojené potřeby a nevrácené dětství. a divíme se, že něco nefunguje. a přitom... Vojtěch to trefně vystihuje... s matkou se prostě nešuká.


a včerejší aha/uf spočívá v tom, že ona dosahovaná svoboda a nezávislost na partnerovi je nadosah:) možná ji už dokonce držím v hrsti.
včera mi totiž došlo, že jsme s chlapem dlouhý roky hráli hru na dospělý se sexem (nutkavým sexem, o tom Vojtěch taky mluví a píše), přitom ale proti sobě stály dvě děti hledající u druhýho to, co jim v dětství nedala matka. no a... jak mi začly znova růst ty vlasy, tak já asi pomalu pouštěla malinkou Ven a vracela ji matce. během tohoto (školního - to je tak, když ze školy odejdete učit ze školky, kalendářní rok vás mine) roku jsem začla sledovat - a dávám to za vděk Natálčiným terapiím, že mě přestává prudit moje máma. že tam nejsou ty věčný střety a spory. že snadněji pokrčím ramena, když jsme každá jinde. jsou tam další výzvy, jak moc ji ještě potřebuju opustit. ale to podstatný tam je. přestřiženej pupečník a vyjádření, jo, mami, mám sex. bez uzardění.
no a co to způsobilo ve vztahu? z malé Ven se stala žena s potřebou sexu. jo, i náš (můj) sexuální život dostal jinou dynamiku. jenže chlap zůstal chlapečkem. a... s matkou se nešuká. takže náš sex fungoval jako nutkavá sexualita. ale nefungoval jako nabídka a přijetí od muže a ženy.


to je celé drama. geniálně jednoduché a bez možnosti pokračovat... protože... s matkou se nešuká.

děláme si navzájem ve vztazích matky, není jasné, kdy jsme v roli malé holčičky či chlapečka a kdy v roli zralé ženy či muže. a divíme se, že to nefunguje. že se hádáme. že mi sakra ten chlap není schopen poskytnout jistotu. jenže on nemá prsa, aby mě nakojil.

oh bože. geniální.

.
.
.
.
.
zatím nejsem ochotná připustit to poslední, co jsem psala... bez možnosti pokračovat... zatím ho pořád miluju nebo si myslím, že ho miluju. zatím není čas ho pustit úplně a dočista.
oh bože díky za to mý páteční rozhodnutí. za Miluščino popostrčení. za Hemské popostrčení. za radikální řez tak hlubokej, nakolik jsou u mě podmínky. nekomunikovat. dává mi to klid prožívat sebe. mám v tom obrovské rezervy. ale..., víte..., já ho fakt potřebuju čím dál míň.

23.5.2016

23. května 2016 v 15:41 den za dnem
Píšu z mojí nejoblíbenější kavárny u nejlepší kávy světa. Škoda, že se nedá žít jen z kávy. Dobré černé silné kávy. Dnes je těžko. Ale ne nejhůř. Tak trojka na škále do pěti. Pětka smrt, jednička blaženost. Je to jako na houpačce. V pátek jsem chlapa odřízla. Po tom, co jsem to udělala, jsem se rozbrečela i před ředitelkou v práci. Následovala totálně tragická sobota, kdy jsem se rýpala v hlíně ve školce a brečela do kytek. To byla čtyřka. Večer jsem se stulila do náručí Lukášovi a cítila se jako u maminky. A taky brečela. Pes se málem zbláznil, jak rád ho viděl. Já ho taky ráda viděla.
Nemluvím o své situaci s moc lidma. Ví o tom rodina a mluvim o tom s jednou ze sester. Ví to spřízněná duše - nejbližší kamarádka. Teď to ví Lukáš, taky jeden z nejbližších kamarádů. Když nepočítám kolegyně v práci, tak už o tom s nikým nemluvím. Jen na otázku, jak se mám, řeknu, že celkem nanic. A dle situace a vztahu řeknu, o co se jedná. A na proklatej fb jsem dala písničku Zuzky Navarové Já s tebou žít nebudu. Tak to předpokládám v hlavách spustilo nějaký otázky.

Neděli jsem strávila úklidem doma, to je dobro. A hodně dlouhej čas jsem proseděla nad Tolleho knížkou. To byla dvojka.


Nezdolnej optimista nebo silnej pud sebezáchovy ve mě i teď hlásí, že vlastně vím, jak je to pro mě důležitý a pokrokový období. Posunout se zas o velkej kus dál. Mám to našlápnuté, uchopené. Řadu technik musím provádět už jen pro to zvládnout akutní nouzi emocí a bolesti.
A mám cíl, směr, vizi, záměr, to je jedno, jak to nazveme.
Osvobodit se.


Oh Bože, já zas dnes brečela, jak dítě (ve školce) uslo. Po něm, po chlapovi. Že mi chybí. Že mi tolik chybí. Pak je mi líp a uvědomuju si, že mi chybí ty iluze a představy, že přijde, že na něj můžu myslet, že se můžu těšit až ho obejmu. Ale v ten danej konkrétní okamžik... nejsem schopná říct, co mi chybí teď a tady. Takže to asi budou jen ty budoucnosti. Blik. Tphle přece nechci žít. Žít pro nějaký budoucí cosi, co se snad stane. Že na svatbě budu mít krásný šaty a pak už bude všechno jen skvělý. Jaká iluze.


Mám chuť jít někam ke kartářce nebo astroložce nebo já nevím komu. Hana na kurzu mi řekla, že budu mít děti. Tak fajn, vidí to, tak to bude pravda. Ale já bych moc ráda věděla, jak se sakra hledá chlap, do kterýho bych se mohla zamilovat a kterej by ty děti zařídil! Svazuje mě strach, kde se takoví chlapi berou a hledaj. Mám požadavky (pryč s něma ... ne, na to ještě nedošlo, na opuštění představ i v tomto. Měla jsem vždycky jen jeho, splňoval toho dost, tak jsem si ani nepředstavovala, že někdo by moh být lepší, s někým by mohlo být líp...). Měl by být... měl by se ke mě hodit. Potřebuju k němu cítit velkou úctu. Měl by být... měla bych mít oči jen pro něj. Měl by být... měl by se mnou a vedle mě růst a podporovat v růstu mě. Měl by mi umět nastavovat zrcadlo a říkat vadí mi tohle a hele pojďmě to zkusit jinak. Měl by... chtít děti. Ne, měl by přijmout rodičovství jako vývoj. Měl by... nevim jak to uchopit. Můj dosavadní chlap uměl vydělat peníze a já se celej život třepu, že je peněz málo. Měl by umět hospodařit nebo jak to nazvat. Měl by umět žít přírodu. Měl by zvládat, že někdy něco nezvládám. Měl by žít svůj život a nutit mě k žití svýho žití. Měl by mě k sobě nepřipoutávat a nechtít být připoután. Oh bože, to je utopie.


Mlátím tu do klávesnice, abych ze sebe vymlátila depku, píšu Otovi.
Otu jsem potkala hned pár dní po tom bolavém oznámení, na kurzu-terapii u Veru. Vyzkoušela jsem si na něm představit, že hledám chlapa. Je pěknej a šikovnej a chlapi chodící na konstelace a kde co všechno maj u mě plusový body, že si přiznávaj svý životní sračky. Který má myslim každej. No a teď jsme kamarádi a já mu můžu přes fb smrkat svůj smutek a je to moc prospěšný mít podporu. Bohužel je mu čtyřicet a má dvě děti o deset let mladší než jsem já. A z chemie zatím nezafungovalo nic. Ale to je jedno... Tohle vychází z toho strachu být sama. Strachu, že na světě nejsou prima chlapi pro život. Nemám nejmenší tušení, kde se hledá chlap pro život. Můj ideální víkend se skládá ze samotářských aktivit a mrkat po chlapech můžu tak maximálně tady od PC/knihy/pletení. Těžko říct, co z toho případně přitáhne prima chlapa... Haha. Kde se hledá chlap? Od puberty jsem nebyla v situaci, kdy bych dovednost najít si chlapa potřebovala!


Kafe je vypitý. Jak moc velká neúcta k mýmu tělu je dát si druhou várku kofeinu? Kdesi sem vyčetla, že tento způsob přípravy kávy uvolňuje podstatně víc kofeinu, než je v běžným pressu... Na nic jinýho chuť nemám.


Uf. Je mi líp. S tím jsem k psaní sedla. Zavírám pc a otvírám knihu. Konečně na to mám klid v duši.

Dušek ví jak na to

12. května 2016 v 22:20 čtu
1. Když se ti něco líbí, řekni to
2. Když se ti něco nelíbí, řekni to.
3. Když se ti po někom stýská, zavolej mu.
4. Když něčemu nerozumíš, zeptej se.
5. Když se chceš s někým setkat, pozvi ho.
6. Když něco chceš, popros.
7. Nikdy se nehádej.
8. Chceš-li, aby ti porozuměli, vysvětluj.
9. Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy.
10. Mysli vždy na to, že každý má svou pravdu, a ta se nemusí vždycky shodovat s tvou vlastní.
11. Nestýkej se se špatnými lidmi.
12. Nejdůležitější v životě je láska. Všechno ostatní jsou zbytečnosti.
13. Naše problémy jsou pouze v naší hlavě.
14. Okolní svět není ani dobrý ani špatný, je mu zcela lhostejné, jestli existuješ.
15. Z každé události se snaž získat pro sebe něco užitečného.
16. Nebuď suchar.
17. Pamatuj, že nikomu nejsi nic dlužen.
18. Nezapomeň, že nikdo není nic dlužen tobě.
19. Nelituj ani času, ani peněz na štěstí z poznávání světa.
20. V životě vždycky spoléhej pouze sám na sebe.
21. Věř svým pocitům.
22. K ženám (ostatně i k mužům), stejně jako k dětem, buď trpělivý a trochu shovívavý.
23. Pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš, nebudeš mít ani tu.
24. Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí.

co mi má říct situace neodepisuje a mě je z toho špatně?

12. května 2016 v 21:07 směr
moje oblíbená http://www.akademiecelostnihozdravi.cz napsala dnes na fb toto:


Ačkoliv nám to vůbec nepřijde, tak i to, že jsme právě teď samy, si vybíráme. Všechno si vybíráme, nebo nevědomě přitahujeme, protože to je vždycky pro nás to nejlepší. Neexistuje situace, která by pro nás nebyla nejlepší. I když jsi sama. A třeba se samotou trápíš. Možná když pochopíš ten důvod, proč to potřebuješ, přestaneš se trápit a začneš si samotu užívat. A teprve potom přijde partner, na kterého čekáš... tak to je Emotikona smile


a já se zamýšlím. částečně mi to hraje do noty.
hodně mi vadí, když napíšu chlapovi a on neodepisuje. přestože je třeba aktivní na fb, tak nepíše. když to trvá dlouho, uvádí mě to do docela nepříjemných stavů. jsem schopná z toho udělat slušnej problém - hlavně ve své hlavě. dost často je to i tak, že řekne, že se za hodinu ozve, a hodiny běží a nic. dost možná to má co dělat s něčím z dětství s rodiči - hodila sem nějakou otázku nebo byla v nějaké situaci a čekala sem odpověď a ono nic.
otravuje mě to.

no a teď podle výše nastíněné teorie.
jakej je toho důvod? proč potřebuju, aby mi chlap neodepisoval? proč se mi to celý ty roky nemění a dělá to ve mně napětí? co z toho nedokážu pochopit, aby buď normálně odepsal anebo spíš aby mě to přestalo trápit?
... jediný, co mě zatím napadá, je, že jde o trpělivost.
... nebo že to souvisí s tím, o čem celá moje současná situace je. nevlastnit, pustit, propustit. a pak zbyde mír a vevnitř slastný nic... zpět do reality, to budu zenovej mistr, až tohle dokážu. ale na to můžu svíst všechno...
... co mi ukazuje tahle konkrétní situace?

situace čekám odpověď a ona nepřichází mi něco říká. opakuje se mi. já tak u chlapa reaguju vždycky, očekávám odpověď a je to nepříjemný. vždycky odepíše později, než by mi bylo milý. poslední dobou zvládám aspoň to, že si to napětí nechám pro sebe a neprudím ho s ním. a většinou když se v sobě zklidnim (většinou to zatím znamená jen odvést si pozornost), tak dost krátce na to odepíše.


a jak by k tomu přistupovala moje milá Veru? chytit tu emoci. zvědomit si ji. protože jen takto se lze nepříjemných (i příjemných) emocí "zbavit" propustit je a být zase ve stavu nic. takže. jak se cítím, když nepíše? co cítím? cítím nervozitu, napětí. ne, nepouštím hlavu, aby o tom přemýšlela. žádná proč a co je za tím není důležité. cítím napětí. cítím strach. ano. je tam i strach. strach že už se neozve. strach, že ho ztratím. bojím se, že se už neozve. kde v těle to cítím? na hrudi. opakuj to. bojím se, že se už neozve. opakuj. znovu. říkej to tak dlouho, až to na hrudi povolí. až ta emoce zmizí nebo se alespoň dostatečně nezmenší.
takto na emoce. zvědomit a propustit


no a já si tu píšu a on mezitím samozřejmě odpověděl.