23.5.2016

23. května 2016 v 15:41 |  den za dnem
Píšu z mojí nejoblíbenější kavárny u nejlepší kávy světa. Škoda, že se nedá žít jen z kávy. Dobré černé silné kávy. Dnes je těžko. Ale ne nejhůř. Tak trojka na škále do pěti. Pětka smrt, jednička blaženost. Je to jako na houpačce. V pátek jsem chlapa odřízla. Po tom, co jsem to udělala, jsem se rozbrečela i před ředitelkou v práci. Následovala totálně tragická sobota, kdy jsem se rýpala v hlíně ve školce a brečela do kytek. To byla čtyřka. Večer jsem se stulila do náručí Lukášovi a cítila se jako u maminky. A taky brečela. Pes se málem zbláznil, jak rád ho viděl. Já ho taky ráda viděla.
Nemluvím o své situaci s moc lidma. Ví o tom rodina a mluvim o tom s jednou ze sester. Ví to spřízněná duše - nejbližší kamarádka. Teď to ví Lukáš, taky jeden z nejbližších kamarádů. Když nepočítám kolegyně v práci, tak už o tom s nikým nemluvím. Jen na otázku, jak se mám, řeknu, že celkem nanic. A dle situace a vztahu řeknu, o co se jedná. A na proklatej fb jsem dala písničku Zuzky Navarové Já s tebou žít nebudu. Tak to předpokládám v hlavách spustilo nějaký otázky.

Neděli jsem strávila úklidem doma, to je dobro. A hodně dlouhej čas jsem proseděla nad Tolleho knížkou. To byla dvojka.


Nezdolnej optimista nebo silnej pud sebezáchovy ve mě i teď hlásí, že vlastně vím, jak je to pro mě důležitý a pokrokový období. Posunout se zas o velkej kus dál. Mám to našlápnuté, uchopené. Řadu technik musím provádět už jen pro to zvládnout akutní nouzi emocí a bolesti.
A mám cíl, směr, vizi, záměr, to je jedno, jak to nazveme.
Osvobodit se.


Oh Bože, já zas dnes brečela, jak dítě (ve školce) uslo. Po něm, po chlapovi. Že mi chybí. Že mi tolik chybí. Pak je mi líp a uvědomuju si, že mi chybí ty iluze a představy, že přijde, že na něj můžu myslet, že se můžu těšit až ho obejmu. Ale v ten danej konkrétní okamžik... nejsem schopná říct, co mi chybí teď a tady. Takže to asi budou jen ty budoucnosti. Blik. Tphle přece nechci žít. Žít pro nějaký budoucí cosi, co se snad stane. Že na svatbě budu mít krásný šaty a pak už bude všechno jen skvělý. Jaká iluze.


Mám chuť jít někam ke kartářce nebo astroložce nebo já nevím komu. Hana na kurzu mi řekla, že budu mít děti. Tak fajn, vidí to, tak to bude pravda. Ale já bych moc ráda věděla, jak se sakra hledá chlap, do kterýho bych se mohla zamilovat a kterej by ty děti zařídil! Svazuje mě strach, kde se takoví chlapi berou a hledaj. Mám požadavky (pryč s něma ... ne, na to ještě nedošlo, na opuštění představ i v tomto. Měla jsem vždycky jen jeho, splňoval toho dost, tak jsem si ani nepředstavovala, že někdo by moh být lepší, s někým by mohlo být líp...). Měl by být... měl by se ke mě hodit. Potřebuju k němu cítit velkou úctu. Měl by být... měla bych mít oči jen pro něj. Měl by být... měl by se mnou a vedle mě růst a podporovat v růstu mě. Měl by mi umět nastavovat zrcadlo a říkat vadí mi tohle a hele pojďmě to zkusit jinak. Měl by... chtít děti. Ne, měl by přijmout rodičovství jako vývoj. Měl by... nevim jak to uchopit. Můj dosavadní chlap uměl vydělat peníze a já se celej život třepu, že je peněz málo. Měl by umět hospodařit nebo jak to nazvat. Měl by umět žít přírodu. Měl by zvládat, že někdy něco nezvládám. Měl by žít svůj život a nutit mě k žití svýho žití. Měl by mě k sobě nepřipoutávat a nechtít být připoután. Oh bože, to je utopie.


Mlátím tu do klávesnice, abych ze sebe vymlátila depku, píšu Otovi.
Otu jsem potkala hned pár dní po tom bolavém oznámení, na kurzu-terapii u Veru. Vyzkoušela jsem si na něm představit, že hledám chlapa. Je pěknej a šikovnej a chlapi chodící na konstelace a kde co všechno maj u mě plusový body, že si přiznávaj svý životní sračky. Který má myslim každej. No a teď jsme kamarádi a já mu můžu přes fb smrkat svůj smutek a je to moc prospěšný mít podporu. Bohužel je mu čtyřicet a má dvě děti o deset let mladší než jsem já. A z chemie zatím nezafungovalo nic. Ale to je jedno... Tohle vychází z toho strachu být sama. Strachu, že na světě nejsou prima chlapi pro život. Nemám nejmenší tušení, kde se hledá chlap pro život. Můj ideální víkend se skládá ze samotářských aktivit a mrkat po chlapech můžu tak maximálně tady od PC/knihy/pletení. Těžko říct, co z toho případně přitáhne prima chlapa... Haha. Kde se hledá chlap? Od puberty jsem nebyla v situaci, kdy bych dovednost najít si chlapa potřebovala!


Kafe je vypitý. Jak moc velká neúcta k mýmu tělu je dát si druhou várku kofeinu? Kdesi sem vyčetla, že tento způsob přípravy kávy uvolňuje podstatně víc kofeinu, než je v běžným pressu... Na nic jinýho chuť nemám.


Uf. Je mi líp. S tím jsem k psaní sedla. Zavírám pc a otvírám knihu. Konečně na to mám klid v duši.
 


Komentáře

1 ven ven | 23. května 2016 v 16:50 | Reagovat

A korunu tomu nasadí právě puštěná písnička v kavárně... Já s tebou žít nebudu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama