10.6.2016

10. června 2016 v 16:29 |  den za dnem
Velkou neznámou drogy vs hory jsem rozlouskla nejdostupnějším klíčem - co je jednodušší? Hory. Takže svatební víkend strávím venku, po většinu času sama, jen se psem.
Fascinuje mě můj klid. Už jen to, že o sobě můžu říct ano, jsem klidná, je krása. Občas na mě přijde smutek. Trvá řádově minuty, zřídka naplní celou jednu hodinu. Dbám na to, v těch chvílích smutku, zaznamenat, co cítím. Proč je mi smutno. Maličko se v tom smutku pošťourat... Občas se takto objeví nějaká silnější, dosud neviděná hlavní linie, odkud smutek vychází.
Tak jsem si třeba zatím identifikovala:

- mám strach (Libore), že mě odmítneš. Může se to zdát jako blbost - vždyť už ode mě odešel, tak jakýpak další odmítání? Pointa je v tom, že zatím nepřišel čas plně se zbavit představy, že třeba spolu budem. Proto strach, že mě odmítne. Poznámka: tady nejde o nějaká vysvětlování a chápání situace a zpraovávání hlavou prostě, naopak, snažím se chytat ty podvědomé cestičky, co nás dost řídí, abych skrze uvědomění mohla sama sebe postupně odvazovat. Ještě je tam jedno podtéma - sama sobě zatím nedokážu umožnit rozhodnout se přestat doufat. Vlastně jde méně o jeho rozhodnutí třeba to zkusit znovu; jde o moje rozhodnutí, zkusit žít skutečně bez něj - zatím nenadešel čas se do toho ponořit na 100%. Ale na 70% ponořená nejspíš budu:)

- nechci čelit obtížnostem obavám ze stěhování. Nevadí mi ani tak samotná realizace stěhování. Vadí mi, že na to zatím nejsem připravená. Zatím je tam strach přetnout další pouto. Spojuje nás byt. On tam nosí špinavé prádlo a občas ujíst něco z ledničky. Já si můžu nechávat poslední zbytky péče o milovaného člověka. A pomalu se připravovat na další krok odvazování se.

Tyhle dvě poznámky jsem si napsala zároveň. Vpodstatě se to odkrylo tím jeho: můžeme si příští týden promluvit? Tohle spouští spoustu strachů. Člověk si chtě nechtě začne vytvářet různé scénáře a obavy... A i když žádný scénář není strašný, všechny varianty mají řešení a já jsem žena činu, tak ty obavy kolem to hodně znepříjemňují. Obavy jsou horší než skutečnost.
Přepisem bylo: Dovoluji si čelit jakékoli variantě a později vklidu napomoci její integraci. Vše je správně, chyby neexistují.
Když jsem tuhle přepisovací formulku vymyslela, bylo to ono. Jak když Natálka řekne, našli jste ji, když z ní máte dobrej pocit.



Teď jsem si udělala čas pro sebe někde. Vzhledem k nejisté finanční budoucnosti, jsem se dala na šetření. Nikam nechodím:D Kavárnu jsem vyměnila za les. Kavárna je dost často únik. Od něčeho. Člověk vleze do nějakého prostředí a i když tam využívá čas a něco dělá, tak pořád je to únik. Pro mě určitě. Ale vzhledem k mé lásce ke kafi a kavárenskému prostředí, si čas od času dávám pobyt v kavárně za odměnu.
Taky jsem si koupila dva oblíbený čaje Pukka Tea a Yogi tea. Taky za odměnu:)
Teď se budu vracet do školky na zahradní párty. Je tam hodně jídla:) A za lidma.
A zítra ráno jedu. Těším se. Na les. Na věci, co mi odkryje samota.


Myslím, že dnes ještě neco napíšu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama