Srpen 2016

I believe in the good things coming

26. srpna 2016 v 23:17
I believe in the good things coming



The Goal of Yoga
(No, it's not the Handstand).

The yoga pose is not the goal. Becoming flexible is not the goal. Standing on your hands is not the goal.
The goal is to create space where you were once stuck. To unveil the layers of protection you've built around your heart. To appreciate your body and become aware of the mind and the noise it creates.
To make peace with who you are.
The goal is to love, well… You.

Come to your yoga mat to feel; not to accomplish.
Shift your focus and your heart will grow.

-Rachel Brathen-



mám se tak dobře…
vim jistojistě, že jsem na správné cestě. teda…, že jsem přesně tam, kde mám být. je to krásný, pohodlný a bezpečný. všechno mě učí. mám otevřený asi všechny kanály na příjem. učím se milovat bez chtění. všechno má svůj čas. učím se být bdělá a sklapnout pokorně uši, když je to třeba.
řád v mým žití dostává další rozměr. je-li řád, lze být bezpečně i v chaosu a kdykoliv se opět bez poškození navrátit k řádu.

přichází čas, kdy bývalej odejde z bytu. ještě to asi bude pár týdnů trvat. prozatím nevím, jak to bude s placením…, já se zatím stěhovat nebudu. je trochu obtížný tam s ním být. padá na mě depka, když se denně vidíme, komunikujeme, on mi uvaří večeři a nachystá oběd do práce a v noci si mě k sobě přitiskne, nasává mou vůni a kňučí. když odjede, dýchám a je mi výborně. myslím, že depka je z opouštěných iluzí, který teď už opouštím vědomě, z vlastního rozhodnutí. depka je z toho, že vevnitř vím, že už nechci. že je to skutečně konec. že já cítím ten konec. ze mě. nejobtížněji se každopádně opouští milování. chemie mezi náma funguje asi na tisíc procent. ale i v tomto už cítím, že odcházím. i když se podle toho zatím nechovám. cítím, že milování má i jinou hloubku a potenciál, než kam jsme schopni spolu zajít.

s možnábudoucím je blaze. bublá to ve mně při zjištění, že se umím zamilovat.
a učím se.
učím se být v tom jinak, než jak jsem naučená. když ve mně řádí ty depky a já utíkám z bytu, se záměrem balím i náhradní kalhotky a zubní kartáček, a pak při vínu čekám, jak to dopadne, zda možnábudoucí dorazí nebo ne. a když dorazí, ze mě po deseti minutách padá všechna tíseň, nechám se přes stůl pohladit po ruce, když povídám o Kristý, co mi odřekla jít ke mně bydlet a já cítím obavy, co bude s bydlením. a když pak možnábudoucí nenuceně prohodí, že třeba se ke mně nastěhuje on, prostupuje mnou klid. nějak to dopadne.
a učím se být v tom jinak. neupínat se. spoléhat se nedá, napíše a někdy zase nenapíše. a já v sobě cítím toho hada zvyku, kdy pociťuju podobné, jako když se neozýval bývalý. nebo když jsem si v hlavě vytvořila konstrukt, že něco nějak a on to ten druhej nenaplňuje. a vevnitř to vře a vzpíná se strach. tak to ne, tohle si uvědomuju a připomínám.

"I believe in the good things coming." good things jsou jedině v nás. pohoda, dobro a naplnění skrze druhé je hezké si dopřávat. ale naše stabilita nesmí stát jen na nich. možnábudoucí o mě stojí. jeho štěstí ale nezávisí na mně. na jednu stranu osvobozující, na druhou to ve mně dělá nepokoje: a nepřešlo ho to, když se neozývá? nesmím být moc vtíravá. a co když ho odradí, že někdy vtíravá budu? a můžu mu napsat, i když zatím neodepsal? on přece povídal, že minulý vztahy ztrosotaly na tom, že ty holky všechno moc chtěly a háčkovaly ho… a tisíc dalších znepokojení. maličký automaty v hlavě jedoucí podle starýho scénáře. a já je lapám a trpělivěj jim vysvětluju, že tohle mi nedělá dobře. že je chápu, že jsem si je roky pěstovala a opečovávala. a zkouším to jinak. a je to pěkný. a učím se. a věřím.

v úterý jsem přespala u možnábudoucího. první noc v jeho novém bytě. na okně vůně z lampičky. na zemi matrace a mezi náma napojení.
ve středu mě vzal můj milovanej Luky na nádhernej koncert. a já se zase zamilovala. to je tak, když lidi jsou přesně tam, co maj být. a dělaj přesně to, co maj dělat. a svítí u toho. a dav pod podiem svítí a pláče dojetím a nadšením spolu s láskou v píčničkách. achich ach.
myslím, že ve středu jsme si s Lukym v maličkém měřítku uskutečnili naše neuskutečněný Rainbow plány. (a dítě vedle má na stolu rainbow pastelky:)). pak mě vzal přespat do jeho bývalýho domů a já se tulila zase k jinýmu milovanýmu chlapovi. vstali jsme brzo, Luky odjížděl daleko do práce. já došla domů, umyla se a zalezla ještě na hodinku k bývalýmu pod deku. po dvou dnech nocí beze mě po mě chňapl a tu hodinu mě nepustil.
tak jsem na sebe pyšná, že stíhám za 24 hodin spát v obětí tří chlapů, který všechy miluju.

Luky pak psal, ať za něma a miminem s možnábudoucím přijedem. znaj se. malej svět. ráda. jak ráda přijedu. s bývalým jsem tam jezdila nerada. s bývalým spousta věcí byla obtížná, drhla, věci nešly hladce. nás obou nesoulad. nenapojení na sebe, myslím já na sebe a on na sebe. ohlížení se na druhýho místo do vlastního nitra.
lidi musej být sobci napojení na sebe, aby to mezi něma fungovalo.


Luky mi nevědomky nabídl další chalenge pro vývoj. jdeme nádhernou Prahou k němu a já říkám: moc mluvím a málo tě poslouchám. a on: no ty si skrz to mluvení zvědomuješ věci. a já říkám ano.
tohleto u mě funguje nově. uvědomit si svou chybu bez odsuzování se a nějakýho sebetrýznění. uvědomit si svou chybu a cítit, aha, tohle mi neladí. tohle dělám blbě. teď to vím a budu zkoušet dělat to jinak.
co dělá člověk, co se má rád? je na sebe hodnej.
a tak cítím, že nadešel čas, kdy se mohu začínat potlačovat a při plném vnímání sebe sama si nedat prostor a dát ho druhýmu. vlastně první uvědomění, že už to půjde, přišlo dřív. o pár týdnů. a to tak, že víc myslím na lidi. častěji si vzpomenu na různé dílčí věci z rozhovorů a mám otázky, co ti druzí. jak se mají, co se jim událo. už můžu neříct, co já a můžu poslouchat.
a člověk, který se má rád, tedy já, co se mám ráda, jsem si dala čas. a věřila lidem, že to zvládnou. že můžu. že můžu mluvit a mluvit o sobě. zvědomovat. jít do sebe skrze ně. dávat si plnou pozornost. lásku.
a děkuju si.

protože teď mám prostor na lidi.
a spolu s tím velkej mír v duši.

Bože, mám se tak dobře.



I believe in the good things coming.

zamilovana

25. srpna 2016 v 15:35
sem zamilovana

krom vsech mych chlapu i do nej:

https://www.youtube.com/watch?v=Qt7DFLovvD8&list=RD0M7nETLOsKQ&index=14

20.8.16

20. srpna 2016 v 13:12
Sedim ve sve kavarne. Opet. Vcera jsem sem vzala kamarada z Brna. Tri roky sme se nevideli a predtim to taky nebyl buhvijak propovidanej nebo hlubokej cas. Spis jsme se jen potkali. No a vykladali jsme nekolik hodin, jak kdybychom se videli pred mesicem a ne pred tremi lety. Oboustranna pohodicka. Tak si tu tak sedime na kafi a vtom prichazi byvalej. Chudak. Tady na toho kamarada tehdy trochu zarlil. Navic ted nejak cuje, ze ja a chlapi funguje. taky si zazarlil onehda, kdyz sem se ho ptala na radu ve veci behaci vybavy az jako druheho. Nebo on nerek, ze zarli, ale dotklo se ho, ze uz mam nazor nekoho (chlapa) pred nim. Taky se me zeptal, esi bych nesla v utery na veceri a taky kdyz prisel ve ctvrtek opilej dom, tak byl silene nadrzenej a porad fnukal nad mym telem.

konec chlubeni

Nemam to tak na haku, jak sem ted vypsala.
Nejsem ochotna (schopna bych myslim si byla) rozhodnout se a utnout to. Prestat si pestovat (a nechavat si pestovat) nadeje na pokracovani vztahu.
Porad sem docela hezky vklidu. A nemam potrebu veci resit, sunout, si tak tim plynu. Ted uz s trochu mensim klidem, spis se schovanym zoufalstvim pod kuzi.
Zoufalstvi ani ne tak z toho, ze s byvalym je to done (sama citim, ze je to s nim trochu vopruz, ze on se utapi ve svym srabu a lituje se a nez to chytne za pacesy a zacne se uzdravovat, tak..., mozna na to uz nemam energii a chci byt s nekym normalnim, zivym). Jo to je ono. To co si dovedu predstavit, je: fajn, tak ja sem teda ochotna nebyt s byvalym. Ale v tom pripade chci nekoho jinyho. Hned. Hele a nebylo by lepsi byt chvilu sama? Dyz mne se chce nekoho milovat! Tedka sem napul sama par mesicu. Napul, ptze emotivne se stejne vazu. Chvilu na byvalyho, chvilu na moznamyhobudoucihokluka. A cvicim jogu jak diva (ahoj Moni👋), beham jak diva. A urcite je v zaloze rada dalsich cinnosti, ke kterym muzu utikat, kdyz citim prazdno. No a v reakci na jogu a beh byvalej o to vic fnuka nad necim, co sam odmita. Mit me.


no. Takze dneska sem mela byt na svatbe a vytancovat si dusi z tela. Taky sem s sebou chtela brat behaci vybavu a v nedeli vyuzit lokality a znicit se nakym velkym vybehem. Asi sem sama vedela, ze spis mam byt sama se sebou, neutikat k vnejsim dejum, ruchum, lidem. Jit do svyho klidu.
A zitra se zase byvalej vraci dom a ja nerozumim tomu, jak si to predstavuje. Ven, ve vztahu s tebou byt nechci. Ale budem spolu spat, jo? A chodit na vecere, jo? A budes na me dal tak hodna, budes me prijimat a dodavat mi lasku, kerou si sam dat neumim, jo? A ja ti budu muset dovolovat randit a chodit na kafe se vsema tvyma kamaradama, i kdyz me to vzdycky konfrontuje s necim ve mne... A prosimte moh bych si dat veci z kanclu tady do te skrinky?


Uvidime, co se (ve mne) stane, az se moznamujbudoucikluk v tydnu nastehuje do toho svyho pokojiku. A zas se zacnem vidat. Jak casto tam prespim a jak me to bude odvadet od byvalyho. Anebo keryho z mych chlapu tenhleten nejasnej stav prestane bavit. Anebo me.

No nic. Do prace. Tesim se dom. Pustim si Cermaka, budu uklizet, sit, delat si klidecek vevnitr i navenek.



EDIT: este me tak napada k vysvetleni tech mych chlapu. kdyz myslim na byvaleho, je tam něha, láska, soucit, zvyk, odevzdani, ale taky: uz sem z toho unavena. když myslim na možnabudouciho, jsou tam zlehka motylci v brise, klid, ale taky trochu vrasky na cele typu: nenalhavam si tady neco?

nejvetsi rozdil mezi temahle dvema chlapama je v jejich napojeni na sebe sama. mozbabudouci neresi zadny hovadiny a to je ta pohodicka. neresi muj silenej odstup, kdyz za nim prijedu po nekolika tydnech nevideni se. zasmeje se tomu. nebere si to osobne. ctyri dohody v praxi. byvaly si dela domnenky i z veci, kery ani z dalky neexistujou. prijde do kavarny, kde sem s kamaradem a kdyz pak jdu kolem nej na zachod, tak se omlouva, ze tam prisel. wtf?! to ze se mnou chce spat resi hlavne z toho uhlu pohledu, at si ja neco nenalhavam. samozrejme je pochopitelne, odkud to je, jsme takto nauceni zit. ale... reakce moznabudouciho mi nechavaj veskerou mou odpovednost za sebe. to je ta pohodicka. ze se necini odpovedny za me. nepotrebuje me ke svemu stesti a spokojenosti, byt o me stoji. byvaly se cini odpovedny za to, jak se sama citim. kdyby to nechal plavat a soustredil se na sebe, mel by jednodussi zivot a mozna by zjistil, ze to vsechno neni tak slozity, jak se zda. zbylo by mu k reseni jen skladat sam sebe. a neztracet hlavu nad resenim druhych...
skoda, ze se toto poznani neda prenest.
tesim se na moznabudouciho. na oddech.





jsem sama a nemam s kym mluvit, tak bacha

14. srpna 2016 v 13:42
dovolená prej.
frustruje me slovensko uplne vsude mimo hory. hory miluju. a nejsou tam skoro zadni lidi!

a proc teda sedim v mekaci, srkam mlicny kafe a sosám wifinu, jak kdybych bez ni den nevydrzela?

vcera prisla krizicka. vylet super, v zaveru sem se dokonce super ztratila a sla jen tak nadivoko lesem. smer byl ale jasnej, vedela sem na jakym sem svahu a ze v udoli je ta jedina mozna cesta. krizicka prisla az pak. az po nalodeni se do auta. posiraly se takovy drobnosti. jak kdyz az moc pocitate s tim, ze vam veci vychazej. nejdou mi navazat novy sandalky. nedosla sem k takove zricenine, co sem chtela videt. navigace me navigovala zbytecne dlouhou cestou pres mesto a ja sem ze slovenskych mest frustrovana, jak uz sem psala. posral se varic a nemohla sem si uvarit veceri a na rozdelavanni ohne (byt sem byla u ohniste! sem byla lina. a taky na sebe nechci upozornovat, ptze se sama trochu bojim. a byla sem jen na chlebu (nejprve sem to svedla na byvaleho, ze mi nachystal prazdnou kartusi, ale ani nova kartuse nepomohla). ale to byly hovadiny. hlavni problem spociva ve chlapech. ten jeden (byvalej) me nechce a ja uz ted sama citim, ze takovej vztah taky nechci. ale tyhlety veci sem vzdy prozivala s nim. hory. citim, ze ho prestavam milovat. ze s nim nechci spojovat svuj zivot. co boli a chybi jsou ty iluze. myslim ze stale bych mu skocila kolem krku a zacla na vsechny ty krasy verit. ale vim, ze by to nefungovalo. sama se snazim byt ziva (vcera vecer sem si tak nepripadala). a on je mrtvej. zni to drsne... ani se mi to nechce psat. ale to mrtvej je, jak se nevnima, neciti. ze nedokaze byt vedle blizkych lidi (ja, jeho rodina, nektere skupiny pratel) otevrenej a autentickej. jeho automat vsechno zazdi, pohrbi tunou hliny nebo spis betonu. asi se z toho vyseka. a najde se. ale jima me z toho hruza.

boze ta hudba je... chci svoje spunty do usi (jsou v aute deset metru daleko).

tak to k jednomu chlapovi. chybi mi spolecna moznost. boli me, ze to nema moznost. boli me, ze spolu nemuzem byt a ze to neni jen v tom, ze on se tak rozhod. ale ze nejde byt s mrtvolou. nebo ze uz nechci. chybi mi, ze si nemuzu nasadit ty klapky a zase si celej ten nas vztah malovat na ruzovo. nemuzu, ptze vim, ze to nefunguje.


pak takova vsuvka o jinym chlapovi. takova zajimava zkusenost. mela sem neco s jednim muzem z jedne skupiny. byla to takova velka jizda nejprve s dalsimi lidmi a nad ranem uz jen mezi nama. mam dojem, ze sem si proste zamanula, ze ho svedu. ptze tehdy, jeste predtim, nez sem se zacla mit dobre, si me skoro nevsim. tak sem ho svedla, citila sem, ze na to (uz) mam, ze to zensky na svadeni uz sem v sobe nasla. tak sem si to zamanula a bylo. a pro me to zkoncilo. nebo proste sranda a cau, zajdem nekdy na kafe a treba taky ne. zadny podprahovy resky. u me teda. a on se choval..., jak zenska. nebo... proste kdo z nas dvou to resil, byl on. nezamiloval se do me, max do myho tela. ale resil naky hovadiny kolem. a ja to moc nechapala. nebo nechapala sem to tlaceni na pilu ve smyslu vyjadri se k tomu nejak. jezis proc? tak tu situaci sme prozili a on vi, ze ja veci nehraju, ze ja sem tak jak sem.

asi by mi to nenapadlo, jak je o moc lepsi nechavat veci plynout a treba z nich neco bude a treba taky ne. ale muj moznabudoucichlap je prave takto na pohodu. jsem si jista, ze o me stoji, a presto nevyzaduje zadna slova, zadny sliby, zadny ozyvani se. moznabudoucichlap me uci, jak je flow ve vztazich dulezity, pohodovy, klidny. a jakou to dava svobodu (a nemyslim svobodu delat si co chci, ale svobodu nedelat veci, ptze neco zvnejsku. delat veci, ptze ja. prestoze je zamilovanej, tak me nepotrebuje. to je neco, co se chci naucit. milovat, ale nepotrebovat. to je ta prava dospelost, suverenita, nezavislost. byti ve vztahu proste proto ze je to fajn a ne pro nejaky naplnovani potreb. je mi smutno, udelej s tim neco. mami chlape.

ted se mi spojily obě témata.
včera mi bylo smutno a měla sem tendence zajet do civilizace, napichnout svyho maca nekde na sit a fejsbukovat nebo jinak komunikovat se svetem. a idealne s moznabudoucimchlapem. vite a on se nechyta. myslim ze nehodla naplnovat my posahany ocekavani: jaktozes mi nenapsala, mami chlape? dobra skola pro me. tak sem jela radsi do lesa a zjistila teda, ze si ani neuvarim.
no a nazpet k tomu flamu.
ten dotycnej si prave asi vytvari ruzna ocekavani a taky se citi odpovedny z druhe lidi. jak kdyby on svadel me a ne ja jeho! ja se teda odpovedna necitim. mozna malinkou vycitku bych citila, kdyby se pak do me zamiloval. ale to se asi/snad nestane. nez sem odjela, nekolikrat se me snazil k sobe nalakat, na ne ze bych se tomu vyhybala, ale proste sem nemela cas. ve vysledku z nej vylezlo, ze chtel mluvit o tom, co se stalo. boze! proc? nejak jsme to vyresili, ale me zustava v hlave ta jeho odpovednost za prozivani druhych. nemalou vec si klade na hrbet...
jo a mimochodem, je to slovak.
a slovaci na me pusobi stejne tragicky jak slovenska civilizace mimo hory. a to je to prosim hezky mlady zaopatreny muz!


citim, jak si tu zvedam ego, za pomoci slovaka a maca na kline. slovak ma na starosti to my zensky ego. mac to povrchni, chrochtajici si, kdyz mi to slusi mezi lidma, kdyz zaparkuju podelne na prvni dobrou, kdyz me na joze jeste ani jednou neopravili, kdyz behem par chvilek postavim a slozim stan, kdyz.
my ego si ted dela ruzny plany. byvaly chlap (vzdy nejprve napisu chlap a pak doplnuju byvaly, safra) rika, ze mi vrati vsechny my prachy. a ja mam s penezama velky plany. nebo my ego. trochu se v tom rochnim, ptze tyhlety veci dikybohu umim zase snadno smazat. jednak si maluju, ze budu zit skrome. sice cela ma vyplata nepadne na najem, jak tomu bylo posledni dva nebo tri mesice, porad ale budu platit najem. to sem predtim neplatila. mam plany. sporeni bude dal pokracovat a pak si koupim auto. neco zaplatim a zbytek na leasing. to je plan cislo jedna. auto. sranda je, ze moznabudoucichlap v dobe, kdy sem auto mela v hlave asi tri tydny, tak prohodil. uz bych si chtel poridit auto. konec vsuvky. dalsi plany jsou ty horske, ponevadz nase vybava s byvalym chlapem byla fajn, ale porad byla spolecna. nas spolecny varic vcera dovaril. tak ten sem si dnes koupila a tetelim se blahem, mam vlastni varic! a lepsi, nez sme meli, asi tak o deset let:) dale to bude chtit stan. jurka, samozrejme, i vim typ. v tom se vyznam! no a pak muj spacak je tragedie. na leto dobry, i kdyz je obri. na chladnejsi podzim spatny. takze spacaky vlastne dva. perak pro ven zmrzlinu a pak letni variantu, co nezabere pul batohu. neba me vybirani, zustaneme i primy. totalne zhyckana ven si chvilema mysli i na jiny mobil. s vetsi pameti. koukala jsem na pouzite zbozi. to neni nutne a je to rozezranost.


trocha civilizace, blba hudba, dve kafe a hlavne wifi me vyvedly ze sparu samoty. jezis my lidi sme fakt divnej narod.


v patek maminka na me: hele mela by sis rychle najit nejakyho chlapa, at tomu aninymu diteti poridis sestrenici nebo bratrance. wtf?!??!!! mami ted sem se rozesla. az za pul hodiny sem ji teda prozradila (za odmenu, ze mi pucuje karu), ze mozna nakej chlap bude. jeji otazky byly trefny. odpovedi pro ni uspokojivy. a cvici jogu? jo. a ma rad hory? jo. a kolik mu je? tolik co me. a co dela? ted se vratil z cestovani po svete (to uz nevim, kam v mamcinym matrixu zaradit). a je to prazak? ne, je z moravy.
taky si maminka prevzala moje kote. ja teda stale nevim, esi si ho nechci spis nechat. maminka ale vypadala presvedcene. asi se uz tesi na to vnouce. zneznila.


na zitra mam vymysleny vylet snu. po presne tech mistech, pro ktery velkou fatru miluju. vcera, jak sem se prohanela po kopcich, sem spradala plany, jak to udelat, projit celou velkofatranskou magistralu, ale nalehko. bezmo. s vetrem ve vlasech a propocenym trikem. jen si matohem, s kterym bezim ted. nejak to pujde. ideane ve dvou.
muj budouci partner musi milovat kopce stejne jako ja.
ve dvou se to lepe tahne. nejen zivitem, ale i vybaveni na zadech.


no nic, pejsek je venku hodnej uz moc dlouho. vzhuru do divociny, opet. preju si najit vhodne misto na puldenni vegeteni. a zitra rano, tesim se!

vyzva být

2. srpna 2016 v 21:48
mám před sebou slušnou výzvu. přežít svou dovolenou! aneb další kód z dětství se pěkně tluče s mým terapeutickým snažením - bejt svobodná a nezávislá. neumim se jen tak nudit, flákat a užívat si volno.
pamatuju si, jak sem doma chytala lelky, válela se v obyváku na gauči a hlídala hodiny, kdy přijde mamka domů. protože to pak bylo: a nechceš dělat něco pořádnýho?
asi to zná více z nás.
no a dnes? umíme chytat lelky?
nebo nám jde hlavou: a neměla bych spíš dělat něco pořádnýho? než koukat na seriál, luštit křížovku nebo prostě jen čučet do zdi. a tak si vymyslíme. měla bych... a máme seznam. a když ho splníme, ppplácáme se po hrudi a teprv si dovolíme si oddechnout a být se sebou spokojený.
jaká to podmíněná láska k sobě.
fuj.

tak to dnes mám na mysli a nechce se mi jít to léčit.
ze svýho seznamu sem už uklidila terasu, uklidila kuchyň a zametla podlahy, umyla umyvadlo, uvařila si kvalitní snídani i pozdní oběd, šla na jogu, ustlala postel a posbírala prádlo. a teď se dopíkaj sušenky, a já mám tendenci přenýst pc do vedlejší místnosti a přece ta skříň by už zasloužila přeskládat a vytřídit...
mám dovolenou.
v Praze nikdo, s pondělkem odjel i D na druhej konec republiky na kurz.
já si na volný dny naskládala každej den jogu a myslim na Moňu, jak člověk může ulítávat z osamělosti a moře času do cvičení, běhu, jídla, uklízení nebo čehokoli. klidně i do nonstop trávení času s kamarádama, vysedávání po kavárnách, četbě duchovních knih a čehokoli.
a na tom všem je pro mě zásadní - fajn, můžu dělat cokoli, klidně skládat skříň, jogovat nebo meditovat. ale ta činnost má vyrůstat ze svobody. ne z nějakýho srabu a svázanosti vlastním neukojenym nitrem.
a když si vzpomenu na dělání, co smutky zahání, volba jít něco dělat má být svobodná a vědomá a ne zpruzená, uplakaná nebo z nouze vycházející.

tak to je taková moje výzva následujících dní.
užít si volno bez finančních zdrojů, s minimem přítomných kamarádů, s jedním přítomným bývalým partnerem. sama se sebou.

ježiš my sme fakt divnej svět. neumíme být sami se sebou. neumíme se přijímat a milovat jen tak pro nic za nic.

sušenky se povedly.


jdu vedle, na pc nepustím audioknihu, ale nějakou klidnou hudbu, do aromalampy dám můj oblíbenej olej a pověnuju si. děkuju Natálce za to, že vím jak na to.
děkuju sobě, že se si věnuju a pečuju o sebe.

dala bych vám sem prima hudbu, ale nejde to. tak aspoň link:
https://www.youtube.com/watch?v=czi1RRnqR2g


možná sem zamilovaná

1. srpna 2016 v 23:35
smějte se mi, sem asi zamilovaná. s D jsem od pátku trávila fakt hodně času ve dne i v noci. a on teď odjel na 20 dní do pryč. co na tom, můžu za ním přijet, mám dovču. ale je v běhu od rána do devíti večer, tak by to možná ztrácelo smysl... tak se sama sebou trochu bavím a nechávám to být.
to je taková svobota, že se mi změnilo nechávat věci být a oni se nějak samy stanou...


v pátek jsme s D chtěli jít běhat. já to ale z vyřízenosti z tábora zrušila. nabídl masáž, já automaticky odmítla. pak sem si řekla a proč ne? podmínkou ale bylo, ať mi dá kus času si odpočinout. potkali jsme se tady kousek od nás na cideru a už když sem za ním šla, cítila sem se dobře a těšila se. tohle je totiž téma, který už sme spolu probrali. moje chladová alergie, chlad ve mě, chlad k druhejm, odstup. sám řikal, že ho cítí. proto sem chtěla na cider. a ani to asi nebylo nutný. obsluhovala nás, a teď bacha, bývalá manželka skorobývalýho šéfa mýho bývalýho chlapa. tak by bylo zábavný, esi se to k chlapovi nějak doneslo... doma mi dal naprosto luxusní masáž, pak volal spolubydlícím, esi ještě nespí, aby je nerušil, ptze neměl klíče. a už z telefonu mi bylo jasný, že se mu nechce nikam přes celou Prahu a rád by zůstal přes noc. chlad se aktivizoval... a pak zas přešel a já mu nabídla, ať tu přespí. na gauči. spolubydlové, že prej jdou zítra na výlet. tak mě rovnou pozval, ať jedu s něma. chtělo se mi, tak sem řekla, že pojedu. přespal kde? u mě v posteli. ve vší počestnosti. ale byli jsme nějací naspídovaní a moc toho nenaspali. jen sme tak leželi a čas od času se přesvědčili, že ten druhej taky nespí.jakejsi meditativní stav.
sobota byla boží. jeden z nejlepších dní za poslední týdny nebo měsíce. nádhernej den, super lidi, pivo, povídání, společný témata, krásnej přírodní koupák, blbosti při beach volejbalu. cítila sem se celej den tak dobře... s D jsme dělali nějaký prvky z akrojogy a šlo nám to výborně a byl to skvělej pocit. mluvili jsme o tom spolu už v červnu. že bychom to mohli spolu zkusit. akro. můj sen. no a ve vlaku nazpět sem si o něk opřela hlavu a chytil mě za ruku a bylo to příjemný. v noci v Pze jsme šli na pivo. a šla sem k nim dom. pustili jsme Billy Elliota a já u nich zůstala až někdy do dvou do rána... pak sem se sbalila a jela domů do klidu. a za kocourkem. psisko měl na víkend chlap. bývalej. he. v neděli sme se viděli zas a zas sem u nich strávila kus času. a dnes dopo jsme spolu byli, než odjel na východ. kde bude dvacet dní.
a víte, co je příjemný? a dost možná nutný... ani já ani on to netlačíme. nevyžaduje na mě nějaký jasný slovo, rozhodnutí se nebo něco. nekomentuje, že bydlim tady s chlapem. nejspíš ctí, že být s někým deset let se nedá smazat takto rychle. a mě to dělá velkou úlevu. protože já se znám. jak by na mě začal naléhat nebo něco, tak by to šlo do háje. nefunguje, když na mě chlap tlačí nebo něco. to se odkope. ten společně trávenej čas vyplyne jednoduše. žádný řešení, žádný velký domlouvání.
cítím se s D uvolněně. nezávisle. nemám vůbec potřebu se nějak tvořit. jenom prostě sem. hodně se s ním směju. směje se nahlas stejně, jako moje milovaná M. je velmi nezávislej a svůj. nechová se jako čech ustrašenej, co si kdo řekne. je to taková svoboda... a učí mě to toleranci. nezapadá do mých škatulek. a není vůbec manipulovatelnej nebo formovatelnej. nedovedu si představit vůbec se ho snažit napasovat do nějakýho modelu, jak sem to ani nevim proč dělala u L. tedy bývalýho.
cítím od D velkou úctu. je milej a cítím se vedle něj úžasně.


je vyšší než L a když mě objímá, sem celá schovaná a malinká.
zatim se na něj moc nedívám. autista ve mě to moc neumí a potřebuje na to čas. autista chlad, haha.
cítím se dokonale dobře ve svým těle. sportuju a hýbu se a jóguju a je to krása.
líbí se mi, jak se směje. a že se směju taky.
má kamarády a jsou prima.
chtěla bych ho za kluka, abych ho ukázala M a jejímu manželovi a dělali sme společně hudbu.
taky bych ho chtěla ukázat rodičům.
segry ho vlastně znaj.
vlastně většina mých kamarádů z mládí ho trochu znaj a myslim že by se divili, kdybychom spolu začli chodit.
můj nejlepší kámoš z výšky ho zná.
je to sranda. vlastně sme šli dost stejnej osud a on o mě věděl, ale já o něm ne.


a tak.


tak se nade mnou bavte, jako ja se sama sebou bavim:D


jinak ne že bych se zbavila L. vim, že kdyby se teď rozhod se vrátit, budu s ním. to je hodně silný. ale nemám chuť ho přesvědčovat, ať se vrátí. když na mě včera sahal, už to nebylo tak příjemný a normální, jako dřív. už bylo něco špatně. taky vlastně už nemám chuť být s člověkem, kterýho nelze číst a nejde mu rozumět, ptze ani on sám sobě nerozumí. nebo nemám chuť..., řspíš je to taková myšlenka: dyť to už stačilo. možná je ta dřina neunostná a už prostě konec. už můžu být s někým otevřeným.


tak jo. čičin usnul, můžu plést. vidim to na ještě jeden film:)

ať žije dovolená!