20.8.16

20. srpna 2016 v 13:12
Sedim ve sve kavarne. Opet. Vcera jsem sem vzala kamarada z Brna. Tri roky sme se nevideli a predtim to taky nebyl buhvijak propovidanej nebo hlubokej cas. Spis jsme se jen potkali. No a vykladali jsme nekolik hodin, jak kdybychom se videli pred mesicem a ne pred tremi lety. Oboustranna pohodicka. Tak si tu tak sedime na kafi a vtom prichazi byvalej. Chudak. Tady na toho kamarada tehdy trochu zarlil. Navic ted nejak cuje, ze ja a chlapi funguje. taky si zazarlil onehda, kdyz sem se ho ptala na radu ve veci behaci vybavy az jako druheho. Nebo on nerek, ze zarli, ale dotklo se ho, ze uz mam nazor nekoho (chlapa) pred nim. Taky se me zeptal, esi bych nesla v utery na veceri a taky kdyz prisel ve ctvrtek opilej dom, tak byl silene nadrzenej a porad fnukal nad mym telem.

konec chlubeni

Nemam to tak na haku, jak sem ted vypsala.
Nejsem ochotna (schopna bych myslim si byla) rozhodnout se a utnout to. Prestat si pestovat (a nechavat si pestovat) nadeje na pokracovani vztahu.
Porad sem docela hezky vklidu. A nemam potrebu veci resit, sunout, si tak tim plynu. Ted uz s trochu mensim klidem, spis se schovanym zoufalstvim pod kuzi.
Zoufalstvi ani ne tak z toho, ze s byvalym je to done (sama citim, ze je to s nim trochu vopruz, ze on se utapi ve svym srabu a lituje se a nez to chytne za pacesy a zacne se uzdravovat, tak..., mozna na to uz nemam energii a chci byt s nekym normalnim, zivym). Jo to je ono. To co si dovedu predstavit, je: fajn, tak ja sem teda ochotna nebyt s byvalym. Ale v tom pripade chci nekoho jinyho. Hned. Hele a nebylo by lepsi byt chvilu sama? Dyz mne se chce nekoho milovat! Tedka sem napul sama par mesicu. Napul, ptze emotivne se stejne vazu. Chvilu na byvalyho, chvilu na moznamyhobudoucihokluka. A cvicim jogu jak diva (ahoj Moni👋), beham jak diva. A urcite je v zaloze rada dalsich cinnosti, ke kterym muzu utikat, kdyz citim prazdno. No a v reakci na jogu a beh byvalej o to vic fnuka nad necim, co sam odmita. Mit me.


no. Takze dneska sem mela byt na svatbe a vytancovat si dusi z tela. Taky sem s sebou chtela brat behaci vybavu a v nedeli vyuzit lokality a znicit se nakym velkym vybehem. Asi sem sama vedela, ze spis mam byt sama se sebou, neutikat k vnejsim dejum, ruchum, lidem. Jit do svyho klidu.
A zitra se zase byvalej vraci dom a ja nerozumim tomu, jak si to predstavuje. Ven, ve vztahu s tebou byt nechci. Ale budem spolu spat, jo? A chodit na vecere, jo? A budes na me dal tak hodna, budes me prijimat a dodavat mi lasku, kerou si sam dat neumim, jo? A ja ti budu muset dovolovat randit a chodit na kafe se vsema tvyma kamaradama, i kdyz me to vzdycky konfrontuje s necim ve mne... A prosimte moh bych si dat veci z kanclu tady do te skrinky?


Uvidime, co se (ve mne) stane, az se moznamujbudoucikluk v tydnu nastehuje do toho svyho pokojiku. A zas se zacnem vidat. Jak casto tam prespim a jak me to bude odvadet od byvalyho. Anebo keryho z mych chlapu tenhleten nejasnej stav prestane bavit. Anebo me.

No nic. Do prace. Tesim se dom. Pustim si Cermaka, budu uklizet, sit, delat si klidecek vevnitr i navenek.



EDIT: este me tak napada k vysvetleni tech mych chlapu. kdyz myslim na byvaleho, je tam něha, láska, soucit, zvyk, odevzdani, ale taky: uz sem z toho unavena. když myslim na možnabudouciho, jsou tam zlehka motylci v brise, klid, ale taky trochu vrasky na cele typu: nenalhavam si tady neco?

nejvetsi rozdil mezi temahle dvema chlapama je v jejich napojeni na sebe sama. mozbabudouci neresi zadny hovadiny a to je ta pohodicka. neresi muj silenej odstup, kdyz za nim prijedu po nekolika tydnech nevideni se. zasmeje se tomu. nebere si to osobne. ctyri dohody v praxi. byvaly si dela domnenky i z veci, kery ani z dalky neexistujou. prijde do kavarny, kde sem s kamaradem a kdyz pak jdu kolem nej na zachod, tak se omlouva, ze tam prisel. wtf?! to ze se mnou chce spat resi hlavne z toho uhlu pohledu, at si ja neco nenalhavam. samozrejme je pochopitelne, odkud to je, jsme takto nauceni zit. ale... reakce moznabudouciho mi nechavaj veskerou mou odpovednost za sebe. to je ta pohodicka. ze se necini odpovedny za me. nepotrebuje me ke svemu stesti a spokojenosti, byt o me stoji. byvaly se cini odpovedny za to, jak se sama citim. kdyby to nechal plavat a soustredil se na sebe, mel by jednodussi zivot a mozna by zjistil, ze to vsechno neni tak slozity, jak se zda. zbylo by mu k reseni jen skladat sam sebe. a neztracet hlavu nad resenim druhych...
skoda, ze se toto poznani neda prenest.
tesim se na moznabudouciho. na oddech.




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama