jsem sama a nemam s kym mluvit, tak bacha

14. srpna 2016 v 13:42
dovolená prej.
frustruje me slovensko uplne vsude mimo hory. hory miluju. a nejsou tam skoro zadni lidi!

a proc teda sedim v mekaci, srkam mlicny kafe a sosám wifinu, jak kdybych bez ni den nevydrzela?

vcera prisla krizicka. vylet super, v zaveru sem se dokonce super ztratila a sla jen tak nadivoko lesem. smer byl ale jasnej, vedela sem na jakym sem svahu a ze v udoli je ta jedina mozna cesta. krizicka prisla az pak. az po nalodeni se do auta. posiraly se takovy drobnosti. jak kdyz az moc pocitate s tim, ze vam veci vychazej. nejdou mi navazat novy sandalky. nedosla sem k takove zricenine, co sem chtela videt. navigace me navigovala zbytecne dlouhou cestou pres mesto a ja sem ze slovenskych mest frustrovana, jak uz sem psala. posral se varic a nemohla sem si uvarit veceri a na rozdelavanni ohne (byt sem byla u ohniste! sem byla lina. a taky na sebe nechci upozornovat, ptze se sama trochu bojim. a byla sem jen na chlebu (nejprve sem to svedla na byvaleho, ze mi nachystal prazdnou kartusi, ale ani nova kartuse nepomohla). ale to byly hovadiny. hlavni problem spociva ve chlapech. ten jeden (byvalej) me nechce a ja uz ted sama citim, ze takovej vztah taky nechci. ale tyhlety veci sem vzdy prozivala s nim. hory. citim, ze ho prestavam milovat. ze s nim nechci spojovat svuj zivot. co boli a chybi jsou ty iluze. myslim ze stale bych mu skocila kolem krku a zacla na vsechny ty krasy verit. ale vim, ze by to nefungovalo. sama se snazim byt ziva (vcera vecer sem si tak nepripadala). a on je mrtvej. zni to drsne... ani se mi to nechce psat. ale to mrtvej je, jak se nevnima, neciti. ze nedokaze byt vedle blizkych lidi (ja, jeho rodina, nektere skupiny pratel) otevrenej a autentickej. jeho automat vsechno zazdi, pohrbi tunou hliny nebo spis betonu. asi se z toho vyseka. a najde se. ale jima me z toho hruza.

boze ta hudba je... chci svoje spunty do usi (jsou v aute deset metru daleko).

tak to k jednomu chlapovi. chybi mi spolecna moznost. boli me, ze to nema moznost. boli me, ze spolu nemuzem byt a ze to neni jen v tom, ze on se tak rozhod. ale ze nejde byt s mrtvolou. nebo ze uz nechci. chybi mi, ze si nemuzu nasadit ty klapky a zase si celej ten nas vztah malovat na ruzovo. nemuzu, ptze vim, ze to nefunguje.


pak takova vsuvka o jinym chlapovi. takova zajimava zkusenost. mela sem neco s jednim muzem z jedne skupiny. byla to takova velka jizda nejprve s dalsimi lidmi a nad ranem uz jen mezi nama. mam dojem, ze sem si proste zamanula, ze ho svedu. ptze tehdy, jeste predtim, nez sem se zacla mit dobre, si me skoro nevsim. tak sem ho svedla, citila sem, ze na to (uz) mam, ze to zensky na svadeni uz sem v sobe nasla. tak sem si to zamanula a bylo. a pro me to zkoncilo. nebo proste sranda a cau, zajdem nekdy na kafe a treba taky ne. zadny podprahovy resky. u me teda. a on se choval..., jak zenska. nebo... proste kdo z nas dvou to resil, byl on. nezamiloval se do me, max do myho tela. ale resil naky hovadiny kolem. a ja to moc nechapala. nebo nechapala sem to tlaceni na pilu ve smyslu vyjadri se k tomu nejak. jezis proc? tak tu situaci sme prozili a on vi, ze ja veci nehraju, ze ja sem tak jak sem.

asi by mi to nenapadlo, jak je o moc lepsi nechavat veci plynout a treba z nich neco bude a treba taky ne. ale muj moznabudoucichlap je prave takto na pohodu. jsem si jista, ze o me stoji, a presto nevyzaduje zadna slova, zadny sliby, zadny ozyvani se. moznabudoucichlap me uci, jak je flow ve vztazich dulezity, pohodovy, klidny. a jakou to dava svobodu (a nemyslim svobodu delat si co chci, ale svobodu nedelat veci, ptze neco zvnejsku. delat veci, ptze ja. prestoze je zamilovanej, tak me nepotrebuje. to je neco, co se chci naucit. milovat, ale nepotrebovat. to je ta prava dospelost, suverenita, nezavislost. byti ve vztahu proste proto ze je to fajn a ne pro nejaky naplnovani potreb. je mi smutno, udelej s tim neco. mami chlape.

ted se mi spojily obě témata.
včera mi bylo smutno a měla sem tendence zajet do civilizace, napichnout svyho maca nekde na sit a fejsbukovat nebo jinak komunikovat se svetem. a idealne s moznabudoucimchlapem. vite a on se nechyta. myslim ze nehodla naplnovat my posahany ocekavani: jaktozes mi nenapsala, mami chlape? dobra skola pro me. tak sem jela radsi do lesa a zjistila teda, ze si ani neuvarim.
no a nazpet k tomu flamu.
ten dotycnej si prave asi vytvari ruzna ocekavani a taky se citi odpovedny z druhe lidi. jak kdyby on svadel me a ne ja jeho! ja se teda odpovedna necitim. mozna malinkou vycitku bych citila, kdyby se pak do me zamiloval. ale to se asi/snad nestane. nez sem odjela, nekolikrat se me snazil k sobe nalakat, na ne ze bych se tomu vyhybala, ale proste sem nemela cas. ve vysledku z nej vylezlo, ze chtel mluvit o tom, co se stalo. boze! proc? nejak jsme to vyresili, ale me zustava v hlave ta jeho odpovednost za prozivani druhych. nemalou vec si klade na hrbet...
jo a mimochodem, je to slovak.
a slovaci na me pusobi stejne tragicky jak slovenska civilizace mimo hory. a to je to prosim hezky mlady zaopatreny muz!


citim, jak si tu zvedam ego, za pomoci slovaka a maca na kline. slovak ma na starosti to my zensky ego. mac to povrchni, chrochtajici si, kdyz mi to slusi mezi lidma, kdyz zaparkuju podelne na prvni dobrou, kdyz me na joze jeste ani jednou neopravili, kdyz behem par chvilek postavim a slozim stan, kdyz.
my ego si ted dela ruzny plany. byvaly chlap (vzdy nejprve napisu chlap a pak doplnuju byvaly, safra) rika, ze mi vrati vsechny my prachy. a ja mam s penezama velky plany. nebo my ego. trochu se v tom rochnim, ptze tyhlety veci dikybohu umim zase snadno smazat. jednak si maluju, ze budu zit skrome. sice cela ma vyplata nepadne na najem, jak tomu bylo posledni dva nebo tri mesice, porad ale budu platit najem. to sem predtim neplatila. mam plany. sporeni bude dal pokracovat a pak si koupim auto. neco zaplatim a zbytek na leasing. to je plan cislo jedna. auto. sranda je, ze moznabudoucichlap v dobe, kdy sem auto mela v hlave asi tri tydny, tak prohodil. uz bych si chtel poridit auto. konec vsuvky. dalsi plany jsou ty horske, ponevadz nase vybava s byvalym chlapem byla fajn, ale porad byla spolecna. nas spolecny varic vcera dovaril. tak ten sem si dnes koupila a tetelim se blahem, mam vlastni varic! a lepsi, nez sme meli, asi tak o deset let:) dale to bude chtit stan. jurka, samozrejme, i vim typ. v tom se vyznam! no a pak muj spacak je tragedie. na leto dobry, i kdyz je obri. na chladnejsi podzim spatny. takze spacaky vlastne dva. perak pro ven zmrzlinu a pak letni variantu, co nezabere pul batohu. neba me vybirani, zustaneme i primy. totalne zhyckana ven si chvilema mysli i na jiny mobil. s vetsi pameti. koukala jsem na pouzite zbozi. to neni nutne a je to rozezranost.


trocha civilizace, blba hudba, dve kafe a hlavne wifi me vyvedly ze sparu samoty. jezis my lidi sme fakt divnej narod.


v patek maminka na me: hele mela by sis rychle najit nejakyho chlapa, at tomu aninymu diteti poridis sestrenici nebo bratrance. wtf?!??!!! mami ted sem se rozesla. az za pul hodiny sem ji teda prozradila (za odmenu, ze mi pucuje karu), ze mozna nakej chlap bude. jeji otazky byly trefny. odpovedi pro ni uspokojivy. a cvici jogu? jo. a ma rad hory? jo. a kolik mu je? tolik co me. a co dela? ted se vratil z cestovani po svete (to uz nevim, kam v mamcinym matrixu zaradit). a je to prazak? ne, je z moravy.
taky si maminka prevzala moje kote. ja teda stale nevim, esi si ho nechci spis nechat. maminka ale vypadala presvedcene. asi se uz tesi na to vnouce. zneznila.


na zitra mam vymysleny vylet snu. po presne tech mistech, pro ktery velkou fatru miluju. vcera, jak sem se prohanela po kopcich, sem spradala plany, jak to udelat, projit celou velkofatranskou magistralu, ale nalehko. bezmo. s vetrem ve vlasech a propocenym trikem. jen si matohem, s kterym bezim ted. nejak to pujde. ideane ve dvou.
muj budouci partner musi milovat kopce stejne jako ja.
ve dvou se to lepe tahne. nejen zivitem, ale i vybaveni na zadech.


no nic, pejsek je venku hodnej uz moc dlouho. vzhuru do divociny, opet. preju si najit vhodne misto na puldenni vegeteni. a zitra rano, tesim se!
 


Komentáře

1 banalite banalite | Web | 14. srpna 2016 v 15:25 | Reagovat

Tak mi připadá, že sis tam udělala takové malé Santiago. No zkrátka, hodně času na sebe a na přemýšlení. Asi ti to prospěje, i ty špatný momenty. Trable a nejpříjemnosti musí být, aby člověk sáhnul hlouběji. A taky proto, že takovej je prostě život. Já to asi často opakuju, ale já tě obdivuju. Takhle se neohroženě sebrat a dealovat sama se sebou, nevázat se na nikoho (nebo na tom alespon pracovat), být sama sebou a sama za sebe. Což nevylučuje vztah, ten bude (mám pocit, že brzo), a bude soužitím bok po boku, a ne visením jednoho na druhém nebo i navzájem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama