revolučí časy

18. září 2016 v 11:11
revoluce ve mně. ve všem.
několik rozepsaných článků a pak nějak nepokračuju až zmiznou, když mě systém odhlásí.

sedim v Místě a lidičky, takhle podobně si představuju rodinnou pohodu. přijdu, přistane několik úsměvů a rádi Vás vidíme a jak se dneska máte. a pejsánku, ňuňuňu. dostanu tu nejlepší kávu. a nikdo mě neotravuje:)


mám za sebou neobyčejnej týden. no, on je každej neobyčejnej. pořád to plyne, tepe, hýbou se děje.
v pondělí jsem dostala výplatu. v pondělí jsem zjistila, že od října platím nájem sama. při výpočtech se mi orosilo čelo. do příští výplaty mám patnáct set na veškerý žití.
dva dny jsem z toho byla špatná a nervozní. třetí den ráno jsem si představila tu nejnepříjemnější variantu - dyštak se prostě odstěhuju. třetí den odpoledne jsem našla jednu půlku řešení. čtvrdej den přišla druhá. věci se poskládaj, když je to třeba.

a tak teď sedím na tom kafi, který bych si při oroseným čele nemohla dovolit. a dávám dokupy, co že to napeču do místní kavárny. spirála se otočila o další kus, zúročím hodiny a hodiny práce v Brně, nastřádaný zkušenosti a recepty. budu zase píct!

druhá půlka řešení je kamarádka možnákluka, která u mě od října bude budlet. možnákluk je bambula a blokuje hlavou všechny do očí (anebo do srdce?) bijící varianty. funguje mu to do té doby, než se potkáme. to je pak tam, kde byl, funguje napojení, funguje chemie. co naplat s takovým klukem. opět má tendenci shodit ze zad batoh plnej odpovědnosti za sebe sama a zdrhnout s prvním letadlem do pryč. protože práce na hřbetě a protože hrozba vztahu.


včera jsem byla na celodenních konstelacích a byla to dřina. brečela sem a jasně chápala tu chuť všechno zahodit a prvním letadlem zdrhnout někam pryč.
můj úkol z včerejších konstelací je těžkej. zatím si nedovedu představit, jak ho sakra mám naplňovat. už s dnešním dnem naplňovat. přestat si lakovat svět na barvy, co se mi hodí. sakra. proč já musím jít na dřeň? znevažovat každej svůj zvyk, návyk, každou svou normu, každej svůj pohyb po světě. u všeho si klást otázky do svýho nitra, který necítím. bože. potřebuju jít k sobě. tečka.

mira, to je ten, co sem s ním v létě něco měla a on pak pořád něco řešil, dostal včera konečně vysvětlení, co sem se mu snažila tehdy vysvětlit. chlape, sakra, kde máš koule?! řešíš pičoviny! taky dostal zabrat a má svý téma, svůj měsíční program, jde o ty koule právě.
je to fajn. mít takovou terapeutickou skupinu. mira mi poradil, jak lépe spolupracovat s tím svým nitrem. je to fajn. čeká nás spolu ještě hodně sobot a je pro mě příjemný mít někoho takhle blízko. zážitek společné noci mezi nama prolomil ledy. nebo možná jen moje ledy.


zároveň jeden z našich učitelů mi dal odpověď na mou otázku. na mý znepokojení. jaktože se mě rozchod tak málo dotkl, jaktože se mě zpátečka možnákluka tak málo dotýká. nestává se ze mě emoční kámen? anebo je to moje vnitřní nezávislost, kterou cítím? ale nelakuju si to jen? tak ze mě vojta učitel sejmul obavu z laku a emožní zatupenosti.., je to nezávislost.
to jen tak na okraj.


čeká mě zabrat. mám projekty. snížila se mi potřeba spánku, už nepotřebuju tolik času na klid. sem výkonnější, aniž bych musela jít do energetických rezerv.
takže, jdeme na to.
úkol na měsíc.
výzvy projektů.
všechno pro sebe.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama