Říjen 2016

namaste

16. října 2016 v 9:38
prolívám svůj život kafem. už pár týdnů se bez něj neobeju. když to píšu, dělá to ve mně dzzz, chyba, špatně. protože obejdu. člověk umí svůj mozek a tělo dokonale vést. a umí ho navést i k zmírnění reakce bolení hlavy, když v těle není dost kofeinu...
jen to nepoužívá. já člověk.
srkám svý kafíčko, hezky rozpustný s cukrem a mlíkem, to je teď můj standart, po dvou nočních za sebou. je to hukot. plnej úvazek v práci, po práci vydechnutí v rámci několika minut, desítek minut, lekce jogy, procházky se psem, nebo komatu při krátkým spánku. večer pečení do kavárny, moje krásná práce č.2.
a paní vrátná, nedáte si dort? tento víkend jsem přes noci paní vrátná. kamarád sháněl. a tak tu sedím, točím svoje mantrový youtubíčka, vyřizuju dotazy na ztracený pyžama, prasklý žárovky, dopravní plány skupin dětí a vykloubený ramena pedagogů. a mezi třetí a sedmou ráno spím.
taková práce by mě taky bavila.
včera jsem koukala opět na ahinsa web. jsou úžasní. a to "taky" na konci předchozího odstavce defakto navazuje na včerejsí silnou touhu vynodnout se na školku a jít dělat do ahinsa. vyrábět ty jejich krásný boty. to by byla krása!
školka mě svazuje. baví mě pečení, mega mě lákají ty boty, je asi tak milion prací, který bych chtěla dělat.
včera jsem si uvědomila, že sice umím jít v před a plout, zároveň ale neumím dělat rázná a radikální rozhodnutí, na vlastní nespokojenost reagovat pomyslným tak a dost a něco zásadního změnit... do Prahy jdu za chlapem, do práce nastoupím, ptze mi někdo práci nabídne, rozchod přijmu, ptze jsem do té situace postavena. ale sama se neumím rozhodnout a udělat ten krok do neznáma. při nespokojenosti mám asi strategii lakování na nějaký pro mě přijatelnější barvičky. anebo hledání chyby u sebe a měnění sebe ku okolnostem... zvolila jsem to jako vhodnější cestu, než je hudrování a stěžování si a nekonečná únava mé mamky. ale jestli jen jednu strukturu laku neměním za jinou... hm, zajímavý.



vlastně jsem chtěla psát něco jinýho. včera byl čtvrtý den konstelací z osmi. takže jsme za polovinou.
je s tou skupinou dobře. uvolňuji se tam. včera jsem to pociťovala velmi výrazně. práce v této skupině mi umožňuje odhazovat některé ochranné masky. míša mi minulé setkání dala slušnou čočku a celý měsíc to běželo, ve mně se děly nějaké procesy, ledaso se přeskládávalo a je ve mně po tom výbuchu pěknej binec. ale díky za něj. haraburdí se zvedlo, všechno se přeskupilo, ze střechy odlítlo několik tašek a dírama teď dovnitř může prosvítat slunko a člověk mžourá, ale aspoň se konečně vyzná v prostoru, zná jeho rozměry, dovede naplánovat svý kroky, vede to k důvěře. ve sloupcích světla lítá prach a všechno je to zvířený, nezřetelný, ale díkybohu se ten prach hýbe i v nejzazších koutech. a já nastupuju se smetáčkem a lopatkou, za sebou táhnu velkej pevnej plastovej pytel a hezky na kolenou se tím haraburdím, zapomenutejma a zasunutejma krámama probírám, vyhazuju, sem tam něčemu dám nový místo, ale předtím z toho utřu prach. a všude pečlivě zametám. sem tam vymetu i pavučinu, jejíž obyvatel umřel a vysušenej se houpe ve vlastní síti. díky bože za to.
včerejšek byl za odměnu. hladilo mě to po těle. při jednom kruhu nám Míša dávala informace, jak jsme na tom. kolik zbývá. Moni, jak mluvíš o spirále, včera jsme pracovali s okruhy. cyklus se uzavírá. já stojím před severní branou, abych se vydala dál. do dalšího levlu mýho žití tady na zemi. zbývá malej úkol. už nahlížím do dveří a tuším, co je za něma. co mě čeká. anebo netuším a jen si to představuju... nezáleží na tom. můj malej úkol spočívá v tom, vrátit rodičům, co mi neslouží. tátovi jeho mužský kvality, který jsem si převzala s domněním, že mi budou sloužit. a mámě vrátit to, co jsem od ní převzala, abych jí ulevila. a co mi neslouží dobře. dnes je úplněk. hodilo by se to dnes rituálně zvládnout. představuju si k tomu Adámkovu aromaslužbu. možná ho poprosím.



zpět k schopnosti radikálních kroků. změny se v mém životě dějí. těžko říct, zda má být moje role iniciátora výraznější. může v tom být pasivita (a věčné stěžování si) mamky, takové to "chtěla bych, ráda bych, kdyby to bylo tak a tak, ...", nemohoucnost respektiva domnělá nemohoucnost, svázaný ruce bez provazů. anebo je to důvěra v život, proces, znamení. těžko říct. fakt nevím.



tady před ddm je přenádhernej kostel. jak mám na církev pifku, respektive není to moje cesta, tak dnes si tam zajdu.
cítím takovej mír...
mám ráda ty těžce nedospaný stavy. dělaj mi přesně tohle. probvázanost se světem, mír v duši, nacítění na lidi, správná rozhodnutí...



namaste, mir s váma. já jdu uklízet, umýt hrnek od toho kafe, sbalit batoh a čekat na opravdovýho vrátnýho:)

výklad říjen

15. října 2016 v 23:41
VODNÁŘ (21.1 -20.2)
"Rodíte se v tento čas, neboť je čas zahodit vše co neslouží a znovu se zrodit s větším pochopením."
Každá změna něco stojí, většinou ale tomu bráníme jen my. Nebraňte se tomu "umřít", nechat vše odejít, nechat vše plynout a dovolit všemu ať JE jak JE. Dovolte strachu, aby se projevil a jen ho pozorujte, komunikujte s ním jako s bytostí, která přišla na návštěvu a neberte si nic osobně. Přivítejte jí do svého života a zeptejte se, co u Vás dělá. Možná se dozvíte zajímavé věci.

http://athelaj.cz/rijen-vyklad-pro-vsechna-znameni/

fňukací

10. října 2016 v 13:04
nemám ráda fňukání. u lidí a u dětí (a u mýho psa). fňukáním myslím takový to mrčení nad životem, nad nějakým problémem, nad sebou, nad hrozným chlapem, nad čímkoli. mrčení bez snahy si nějak pomoct. rochnění se v roli oběti. já buď nefňukám a makám, nebo fňukám, ale s vědomím. s takovým tím rozhodnutím, že teď si to prožiju. i třeba nějaký slzy a nesmyslný výčitky a obviňování něčeho či někoho, pustim to ze sebe, ventiluju, čistim... přičemž je lepší si na místo oné osoby dosadit třeba polštář a říkat a brečet a ventilovat všechno polštáři s představou oné osoby. ne té osobě, které se to týká.

teď k tématu, proč píšu o fňukání. tento týden bude asi fňukací. začlo to už před několika dny. ve čtvrtek se odstěhuje bývalej. prožívám to schizofrenně. když mě v noci drží v obejmutí a líbá mě na krk(...) a ráno nejsme schopní vstát, protože se nám od sebe nechce, tak trpím. doufám, že spolu budem. nechci se pustit našeho vztahu (podotýkám, že je mi to prd platný, on je rozhodnutej). zároveň ale s odstěhováním předpokládám velkej oddech, spadne ze mě tíha. a taky budu mít ve skříních hodně místa:) a co ve skříních, v životě! prožívala sem to už v létě, ještě než jsem se začla vídat s D. ten oddech a svobodu a čas pro sebe. čas myslet jen na sebe. ne ten reálnej čas. ale takové to, že máte sebe na prvním místě, protože tam ten partner prostě nezaclání. není na koho myslet. nikdo není. můžete se věnovat ve svých myšlenkách jen sobě. někteří to asi znáte, ale já sem zadaná asi tak od vždycky tady za toho chlapa, tak je to pro mě něco neznámého.
když sem teď koukala na fotky z jedné jeho nedávné akce, kde s kamarádama dělaj různý programy a já znám ty lidi a přesto jsem mezi ně vždy patřila jen tak trochu, cítím hlavně dvě věci. jednak smutek a vztek, že mě do svýho života vždy zařazoval jen málo. jednak úlevu a ten nadcházející oddech, že už tím nebudu trpět. že už nebudu mít chlapa, kterej na mě kašle. kterej neumí být rovnýma nohama plně ve vztahu. že už nemusím pociťovat ten odstup.

vlastně to bylo celý divný. mě uplně moc nezajímaly tady ty jeho akce (když už sem tam nebyla, tak mě to prostě nebralo). možná to bylo to, že sem dost ignorant, možná sem si prostě po letech škemrání, abych byla víc součástí, v sobě udělala obranu. ty lidi vídám aj tak a de fakto si stejně myslim, že by z toho chlap měl být už vyrostlej. že je to minulost, které se on zuby nehty drží (asi jako já našeho vztahu). že je zaseklej.
zároveň on se vždy ptal, jak jsem se někde měla, ale myslím, že mu sice záleželo na tom, abych se měla dobře a byla spokojená, ale nezajímal ho ani obsah mé hlavy, ani mý zážitky, ani mý ezokecy a duši a léčení a podobně.

oh bože, přeju si chlapa, kterej se ke mě bude víc hodit. přeju si chlapa, se kterým budu šťastná a spokojená.
mimochodem, tušim, že sama dlouho nebudu.

samota.
docela se na to těším - na tu prázdnou hlavu, jak sem psala výše. na to dávat si plnou pozornost a prostor. neoddávat se vztahu a někomu. předpokládám, že to pro mě má ještě hodně darů, ten samotnej čas. stejně jako cítím ohromný dary z léta, kde mi byla dána samota i prožitky s D. a ten zážitek zamilování se! ježiš na to se těšim! až se tak nějak zčistajasna zamiluju:)


taky u sebe teď často pociťuju klid, když myslím na mý budoucí děti. už tam není strach, že budu blbá máma. už tam není obava, že chci děti jen proto, že nejsem takhle bez nich spokojená. už je nevnímám jako něco nutného, jako pokračování ve vztahu. tohle sem v sobě dřív pociťovala, i když jsem si to moc nechtěla uvědomovat.



uf.
tohle sem napsala jako reakci na ty fotky. chlap na akci. můj hezkej, leč bývalej chlap.
mý ego tam má ještě jednu věc. bývalej chlap se mi absolutně líbí. a sex s ním se mi absolutně líbí.
ale tak věřím tomu, že můj budoucí partner bude hezkej:) přece jen nemám konkrétní představu, co je to hezkej chlap, líbí se mi jich hodně a každej je jinej:D
uf. teď si ještě tři noci užiju jeho tělo a teplo a pak mám před sebou čistej a prázdnej papír. to bude velký uvolnění. už teď plánuju, jak přebuduju pokoj, jak se uvolní prostor.
tušim, že budu hodně dejchat a přijde velký uvolnění.

sobotní večer

9. října 2016 v 12:29
psala jsem včera večer, ale nějak neodeslala. tak až teď. ptze mám nový myšlenky a hodim je sem v dalším monologu.


kytara má struny, padla láhev vína, D by přespal, ale já asi nevytvořila vhodné podhoubí, aby zůstal. když odešel, dál jsem si drnkala a bylo mi to jedno. on chudák je nerad tam, co bydlí. nedivím se mu, je to díra. u mě je čisto, světlo, vzduch, vřelost a hojnost. už zase se ptal, jestli už se bývalej odstěhuje (ano) a jak dlouho u mě bude bydlet A (tak dlouho, jak nám to bude vyhovovat a zatím je to fajn). teď si tu masíruju ego, D vypadal, že by ke mě šel, ale jen co mu něco přelítne přes nos, otočí.

nepřiznala jsem tu jednu věc. on potkal jednu holku a pekelně mu zamotala hlavu. nejdřív měl kvůli tomu výčitky kvůli mně a řekl mi o tom. ale je to uzavřená kapitola, ven! já nejdřív něco cítila, myslím tím nějakou bolest v sobě, ale brzo jsem věděla a říkala to D, že to souvisí s bývalým. konkrétně s nevěrami, co byly tématem rok před rozchodem. nejspíš to nemám tak docela zpracovaný. ale to přijde. něco mi to víc otevře. a vybublá to. tohle bylo slabý. jak to D přiznal, že s tou slečnou něco měl, začlo mě to od něj odtahovat. a byť jsem se předtím cítila zamilovaná (a jak jsem za to vděčná - mohu se poměrně snadno zamilovat, jaká to krása!), od té doby jsem ve vztahu k němu zase plně nezávislá. ta slečna je docela šílená (měla jsem tu čest s ní komunikovat a D o ní ne moc hezky vyprávěl), postupně to dospělo do stádia, kdy je na ni hnusnej, zároveň na něj ale ona má vliv... dělají si peklíčka a bolest a máchaj se v tom. ona je šíleně zamilovaná (přitom dva roky vdaná...) a říká, že k sobě (s D) patří. on je jí částečně ovládaný a částečně k ní nemá žádnou úctu. no nezávidím jim to. prý je to už ukončené a ven, jak dlouho u tebe bude A bydlet? no víš, hele, já bych s tebou bydlela, je mi s tebou fajn. klidně tu přespi na gauči, ale víš, můžem najít byt, bydlet tam já, A, ty a třeba ještě někdo dobrej, to by bylo fajn, dělali bychom muziku, já bych se odvážila zkoušet všechny tvý nástroje a pes by byl šťastnej, že má lidi, ty bys nás mořil svýma vykuřovadlama a nekonečnýma salátama a radou půstu na každej neduh, A by se furt na něco ptala, jak se třeba pere prádlo a jestli ji naučim vařit polívku. a já bych prudila s úklidem a pekla bych vám chleba a rozdělovala kupičky vypranýho voňavýho prádla.
zpět k té jeho můze.
pomohlo mi to ujasnit si, že jestli chci nějakého chlapa, tak solidního. svého. v sobě ukotveného. s jistotou toho, co ho baví a s otevřenými možnostmi (v hlavě), co se životem.

teď jsem si vzpomněla na dvě hudební situace s D. jednou na mostě mě poprosil, ať poslouchám okarínky a pomůžu mu vybrat, která líp hraje. a pak řikal: ty to fakt slyšíš, co? protože sem mu říkala, že tahle je vyladěnější, ale má jemnější zvuk, takhle má zas ale takovej zvláštní šmrnc, po delším čase by to ale zavazelo uchu... a pak sem mu na ruce zahoukala ovčácy čtveráci. korunoval to západ slunce nad pražským hradem. a to byl do mě stopro zamilovanej tehdy. holka, co slyší okarínky a ještě umí takový chujoviny.
no a včera mi teda vyměnil ty struny. věděl, že ta kytara celý roky stála nepoužitá. a já pustila písnčku, takovou krásnou španělskou kytarovou, ukázal mi ji kámo od D, co u mě jednou byli a otevřeli jsme ten lahodnej domácí švagrův cider a byl to nádhernej večer. no a já teda pustila tu čerstvě znalou písničku a začla k ní hrát na tu kytaru. a D na mě: tys to už zkoušela na nejaké jiné kytaře?, a já ne, já to prostě slyším a vím, co tam mám dát. když o tom teda nezačnu přemýšlet, pak to nefunguje. myslim, že v tom okamžiku s v něm zachvěla ta letní zamilovaná strunka.

jáj, milej zlatej D, máme tolik společnýho, tolik! nikdy jsem se s nikým nenasmála, jako s tebou. naučil jsi mě znvu se smát: děkuju! a nikdy jsem nezažila takovou pohodičku, kdys přesně věděl, o čem v jakej okamžik mluvím. rozuměli jsme si absolutně.
škoda, že to nevyšlo. a už ani nevyjde. to by ti musel na hlavu spadnout meteorit a udělat tam láskyplnou restrukturalizaci. sovo lásky je tam hodně důležitý. anebo by spadl mně a deaktivoval kontrolku chci solidního chlapa.



začla sem vlastně psát z úplně jinýho popudu.
ve čtvrtek se odstěhuje bývalej.
těším se na to a zároveň pociťuju smutek a něhu a tíhu loučení.
jsem na něj velmi vázaná.
ale vázanost je podpořená bydlením a společnýma nocema. deset let spaní v obejmutí. deset let! deset let usínáme bok po boku, nalepení na sebe, pod jednou peřinou. byť mě nemiluješ (a já tebe jo, děkuju, že můžu), říkáš, že líp spíš v obejmutí se mnou, než sám. byť mě nemiluješ, uklidňuje tě moje vůně. byť mě nemiluješ, jsem tvůj pocit bezpečí. byť mě nemiluješ.

v létě jsem začla používat kyvadlo. mamka to s náma ze srandy zkoušela, když jsme byly (my tři sestry) děti. fungovalo to tehdy, funguje to teď. naše těla znají odpověď. ruka držící řetízek obtěžkanej křišťálem je napojená na mý nitro. a nitro ví. ví všechno. i když ho často neumím nebo nechci poslouchat. a nitro je taky napojený na universum. a tam je vetkaná naše cesta. byť se jí někdy vehementně bráníme a zuby nehty se držíme třeba neuspokojivýho vztahu. univerzum nás přesto dále vede. tohle je mý vnímání kyvadla, nic ofiko sem nečetla.
od léta používám kyvadlo, když v sobě neznám (nebo nechci znát) na něco odpověď. kyvadlo mi opakovaně říká, že vztah s bývalým nemá pokračování. a ani mít nebude. kyvadlo mluví o mých dětech a partnerovi a lásce. a mně to dává velké uklidnění. děti mi předvídala i jedna krásná žena na květnovém Vojtěchově víkendu.

bez konce.

po bouři

7. října 2016 v 18:10
uf. to teda zas byly dny. takový na sebevraždu skoro. nebejt vědomí, že je to jen lokální temno. včera večer sem brečela a fňukala do smsek bývalýmu. ještěže můžu...
po bouři ale přichází klid a modrá obloha a duše si zase lebedí.
a taky mi bývalej poslal čtyři litry.


objevila jsem úžasnou knihu. jmenuje se Esence.
tak ji čtu a blažím sama sebe pravdou v ní.
je to furt o tom samym. co jsme my a co jsou nánosy? a když odendáme nánosy, jak nám bude? věřím, že krásně, svobodně a uvolněně!


dnes jsem na anglině řekla, že chci jiného lektora. tak ho mám. od konce října. takže pět a půlku můžu teď na několik týdnů zase natáhnout. a pak si to dáme znova a načisto! tímto se mi uvolnilo dnešní odpoledne a udělalo mi to tááák dobře! a tak jsem nakoupila, snědla dva kousky zakázaného sladkého pečiva, uvařím si špagety, poslouchám tohle: https://www.youtube.com/watch?v=ibNKIh75Nx0 . budu uklízet a večer možná přijde D (možnábudoucí) natáhnout mi struny do kytary. zítra pojedu uklidit sestřičce a miminku domů a v neděli mě čeká pečení.
vyřídila jsem dnes dvě vyzvednutí. chlapovo kámoš měl půjčené Temné noci duše a včera, jak mi bylo mizerně, jsem ji fakt postrádala v mé bohatě vybavené knihovně. (ale aspoň jsem otevřela Esenci a to bylo přesně to pravý pro mou bolavou a unavenou duši). a pak jsem sestřičce vyzvedla krásné nosítko na mrňouse. a pak ta anglina.


tak a teď se nezaseknout u PC, to mě často hodí do pěkných nicot (vlastně to nebylo uplně špatný, zapomenout komp u sestry a být týden bez něj!) a být činná. potřebuju dejchat v bytě, kterej dejchá!


pusu, pusy.

pět a půl hodiny denně

3. října 2016 v 20:46
je to šupec.
spím pět a půl hodiny denně, už dva tři týdny, a dalších minimálně pět to bude stejný.
jsem relativně dost ve stresu, přibrala sem tři kila, zhoršila se mi pleť, nemám čas na jogu vice než jednou týdně a na běh nedojde vůbec.
minulej týden se staly tři takový drobný upozorňovací situace a v sobotu jsem přes den po návštěvě nákupáku absolutně odpadla a spala dvě hodiny jak dřevo a vzbudila se se strašně nepříjemným snem. tohle všeho mi říká, že mám být pozorná a dbát na bytí v přítomnosti. zápřah mít můžu, ale nesmím být mimo sebe. nemám pocit nedostatku spánku, jen jsem někdy prostě taková vyšťavená. spánek mi ale nechybí a nezažívám akutní potřebu jít spát (krom té reakce na nákupní centrum).
mám plnej úvazek v práci ve školce, k tomu tak patnáct či víc hodin týdně peču do kavárny, týdně mám devět hodin angličtiny a nějakej čas příprav na ni. k tomu nakupování na pečení a příprava do školky.
takže velkej rozdíl v čase na sebe.
stres ale pochází spíš z peněz. to je velkej tlak. moc neumim hospodařit a stresuje mě, že nevyjdu. velká životní škola teď.


chlap stále není odstěhovaný, ale už se to nachyluje. když tu zrovna je, milujem se a je to hodně pěkný. o sexu nemůže být řeč, je to milování. v noci se ke mě tulí a říká, že ho moje vůně uklidňuje.
jsme ale rozejití a scházení se nechystá.
stále to vnímám tak, že on nemá v sobě lásku, tak ji nemůže dávat ani mně. s léčením svého nitra by uměl cítit a dávat lásku sobě i mně. ale to je běh na tak dlouhou trať, ještě jak vidím, jak mu všechny ty identifikovaný témata z května pomalu odplouvaj skrz prsty, který si zapomněl zavřít do dlaně, že to bude spíš tak, že skutečně odejde a já ho už úplně propustím a budu to mít podobně, jako v létě, bude ze mě pomalu odcházet a vyprchávat a nakonec z něj ve mně nezbyde nic..., a tehdy potkám muže. a bude to muž, se kterým se budu cítit spokojeně a šťastně.


už týden a den jsem teta. osud tomu opět chtěl, že jsem se neplánovaně opět vyskytla u porodu poměrně zblízka. pár hodin po porodu jsem sestru, jejího muže a miminko vyzvedla z porodnice. nevim, jestli si v tom libovalo moje ego nebo moje poslání. ale vím, jak jednat s miminky i muži a ženami po podobných situacích. se sestrou jsme nikdy neměly zas tak úžasný vztah, ale říká, že potřebovala přesně to, co sem pro ně potom dělala. a kontakt se mnou preferovala před kontaktem s celou rodinou. teď o víkendu jsem jim přijela pomoct. jsou nádherní, krásní a obrovsky posílení a přerozeni zážitkem hodně hrozného porodu. když jsem viděla miminko těch několik hodin po porodu, koukal na mě. a já cítila, že je naprosto v pořádku. že nemá jediný problém. byť byl rozen za objektivně hrozných podmínek. sestra prošla velkým přerodem. příšerný porod u ní něvytvořil trauma, ale naopak si skrze porod poléčila neuvěřitelnou spoustu věcí. smekám. a její partner je úžasnej. všichni tři jsou dokonalá harmonie. takže případný volný čas teď věnuji jim a jezdím na Moravu.


velmi ve mně hlodá pokušení dát výpověď v práci a vrátit se do Olomouce. mám tam byt, pokoj v bytě rodičů, kde bydlí sestra se svou krásnou novou rodinou.
má to velkou souvislost s prožitky z posledních konstelací. po nich jsem měla hluboké stavy pochybností o práci a o dalších, s prací propojených tématech. další souvislost je s penězi, které mě stresují. a bylo by velmi pohodlné nedávat dvě třetiny vydělaných peněz do nájmu, ale třeba si za pár měsíců naspořit na auto nebo na velkou dovolenou v Jižní Americe...
ale zatím jsem vázaná na Prahu, je mi tu dobře, potkala jsem tu za poslední dobu nádherné lidi a zatím se mi odtud nechce.


čeká mě ještě pět setkání s lidmi z cyklu konstelací. je to velmi zajímavé a od posledního setkání se mi asi rozbíhá nějaký proces. cítím, jak ze sebe pouštím různé bloky a iluze a jak se očišťuju.
a od ledna začínám tříletou terapeutickou skupinu, léčbu konstituční homeopatií a konstelacemi. úzkou spolupráci s člověkem, který je tak jiný a neuvěřitelný, že o tom, ke komu jdu, radši tolik nemluvím. a velmi mu věřím.


v pátek před víkendem porodu synovce a zrodu sestry matky a švagra otce jsem si vyčekala požehnání od úžasného člověka, od nádherné bytosti.
"Paramahamsa Šrí Svámí Vishwananda, osvícený duchovní mistr z ostrova Mauricius, je zakladatelem a hlavní inspirací hnutí Bhakti Marga. Po více než desetiletí navštěvuje mnoho zemí v Evropě, Severní a Jižní Americe, Africe a Asii, aby šířil své poselství všeobjímající bezpodmínečné lásky. Svůj život zasvětil otevírání srdcí lidí a probouzení jejich vrozené schopnosti bezpodmínečně milovat. Jeho cílem je pomoci lidem najít a realizovat nejvyšší, neomezenou, bezpodmínečnou Božskou lásku, která je přítomna v každé lidské bytosti."
to a více se můžeme dočíst na stránkách Bhakti Marga. bylo mi tam krásně dobře. potkala jsem tam nedávno nového krásného kamaráda a lebedila si tam v blažené trpělivosti. potkala několik dalších známých lidí, včetně Natálky, od které jsem se o přítomnosti Svamiho Vishwanandy v Česku a o udílení daršanů dozvěděla. ženy v sárí, muži v krásných zdobných a pohodlných oblecích, spousta dětí, hudba, zpěv a hodiny udílení daršanů. moc krásně strávené páteční odpoledne a noc do brzkých ranních hodin, kdy jsem přišla na řadu. Krásně strávený čas. Svami ma jako moto tři slova LÁSKA TRPĚLIVOST JEDNOTA. A to jsem v sobě velmi cítila.


teď už nevím, co psát. jdu péct buchtu a štrůdl a zadělat na chleba a umýt podlahu a pověsit prádlo a taky vedle uklidit a mít v sobě mír a klid a trpělivost s prací s fotkami pozdě do noci. ráda teď pracuju všechny ty prosté práce.
toužím žít v domku se zahrádkou, mít nějaké zaměstnání nebo rodinu a žít každodenní věci jako motlitbu a dík. protože život je krásnej.
jsem vděčná za momentální obrovsky náročné období.
jsem vděčná za lásku k bývalému a za jeho nevědomou lásku ke mě.
a jsem vděčná za to, že nelpím na tom být s ním.
že se těším na to, že na mě nějaký můj muž čeká.
a že cítím, že to není tak vzdálené.
že je to nadosah.
tetelím se a jsem trpělivá.

https://www.youtube.com/watch?v=ibNKIh75Nx0