fňukací

10. října 2016 v 13:04
nemám ráda fňukání. u lidí a u dětí (a u mýho psa). fňukáním myslím takový to mrčení nad životem, nad nějakým problémem, nad sebou, nad hrozným chlapem, nad čímkoli. mrčení bez snahy si nějak pomoct. rochnění se v roli oběti. já buď nefňukám a makám, nebo fňukám, ale s vědomím. s takovým tím rozhodnutím, že teď si to prožiju. i třeba nějaký slzy a nesmyslný výčitky a obviňování něčeho či někoho, pustim to ze sebe, ventiluju, čistim... přičemž je lepší si na místo oné osoby dosadit třeba polštář a říkat a brečet a ventilovat všechno polštáři s představou oné osoby. ne té osobě, které se to týká.

teď k tématu, proč píšu o fňukání. tento týden bude asi fňukací. začlo to už před několika dny. ve čtvrtek se odstěhuje bývalej. prožívám to schizofrenně. když mě v noci drží v obejmutí a líbá mě na krk(...) a ráno nejsme schopní vstát, protože se nám od sebe nechce, tak trpím. doufám, že spolu budem. nechci se pustit našeho vztahu (podotýkám, že je mi to prd platný, on je rozhodnutej). zároveň ale s odstěhováním předpokládám velkej oddech, spadne ze mě tíha. a taky budu mít ve skříních hodně místa:) a co ve skříních, v životě! prožívala sem to už v létě, ještě než jsem se začla vídat s D. ten oddech a svobodu a čas pro sebe. čas myslet jen na sebe. ne ten reálnej čas. ale takové to, že máte sebe na prvním místě, protože tam ten partner prostě nezaclání. není na koho myslet. nikdo není. můžete se věnovat ve svých myšlenkách jen sobě. někteří to asi znáte, ale já sem zadaná asi tak od vždycky tady za toho chlapa, tak je to pro mě něco neznámého.
když sem teď koukala na fotky z jedné jeho nedávné akce, kde s kamarádama dělaj různý programy a já znám ty lidi a přesto jsem mezi ně vždy patřila jen tak trochu, cítím hlavně dvě věci. jednak smutek a vztek, že mě do svýho života vždy zařazoval jen málo. jednak úlevu a ten nadcházející oddech, že už tím nebudu trpět. že už nebudu mít chlapa, kterej na mě kašle. kterej neumí být rovnýma nohama plně ve vztahu. že už nemusím pociťovat ten odstup.

vlastně to bylo celý divný. mě uplně moc nezajímaly tady ty jeho akce (když už sem tam nebyla, tak mě to prostě nebralo). možná to bylo to, že sem dost ignorant, možná sem si prostě po letech škemrání, abych byla víc součástí, v sobě udělala obranu. ty lidi vídám aj tak a de fakto si stejně myslim, že by z toho chlap měl být už vyrostlej. že je to minulost, které se on zuby nehty drží (asi jako já našeho vztahu). že je zaseklej.
zároveň on se vždy ptal, jak jsem se někde měla, ale myslím, že mu sice záleželo na tom, abych se měla dobře a byla spokojená, ale nezajímal ho ani obsah mé hlavy, ani mý zážitky, ani mý ezokecy a duši a léčení a podobně.

oh bože, přeju si chlapa, kterej se ke mě bude víc hodit. přeju si chlapa, se kterým budu šťastná a spokojená.
mimochodem, tušim, že sama dlouho nebudu.

samota.
docela se na to těším - na tu prázdnou hlavu, jak sem psala výše. na to dávat si plnou pozornost a prostor. neoddávat se vztahu a někomu. předpokládám, že to pro mě má ještě hodně darů, ten samotnej čas. stejně jako cítím ohromný dary z léta, kde mi byla dána samota i prožitky s D. a ten zážitek zamilování se! ježiš na to se těšim! až se tak nějak zčistajasna zamiluju:)


taky u sebe teď často pociťuju klid, když myslím na mý budoucí děti. už tam není strach, že budu blbá máma. už tam není obava, že chci děti jen proto, že nejsem takhle bez nich spokojená. už je nevnímám jako něco nutného, jako pokračování ve vztahu. tohle sem v sobě dřív pociťovala, i když jsem si to moc nechtěla uvědomovat.



uf.
tohle sem napsala jako reakci na ty fotky. chlap na akci. můj hezkej, leč bývalej chlap.
mý ego tam má ještě jednu věc. bývalej chlap se mi absolutně líbí. a sex s ním se mi absolutně líbí.
ale tak věřím tomu, že můj budoucí partner bude hezkej:) přece jen nemám konkrétní představu, co je to hezkej chlap, líbí se mi jich hodně a každej je jinej:D
uf. teď si ještě tři noci užiju jeho tělo a teplo a pak mám před sebou čistej a prázdnej papír. to bude velký uvolnění. už teď plánuju, jak přebuduju pokoj, jak se uvolní prostor.
tušim, že budu hodně dejchat a přijde velký uvolnění.
 


Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 10. října 2016 v 13:33 | Reagovat

Tak to byl takovej trošku zvláštní vztah,lidi se rozchází, že to spolu nemůžou už vydržet a vám to pořád klape i v posteli.  Třeba to nakonec dopadne úplně jinak.

Jo a já taky občas fňuknu a někdy fňukám poměrně dost

2 Banalite Banalite | Web | 12. října 2016 v 5:19 | Reagovat

Aha. Tak uz to ctu. Podle me to vendy pojimas vlastne dost dobre. Koukam na sebe jak jsem skoro tri roky sama, a nikdy jsem si prostor pro sebe ve skrini neudelala. Vzdycky jsem si tam povesila nejakyho strasaka, hlavne aby nebylo prazdny misto, a kdyz byl nahodou moc utlej, povesila jsem si tam dva. Pocit pozitivni samoty jsem si vystavila pred tydnem, a hele do jakyho propadu me to za par dni dovedlo. Potvrzuje mi to, ze to jsou vsechno jen zaplaty pro ktery nevidim rany, ktery tam ale porad jsou. Tesim se na terapii.
Ze to spatne prozivas ted me neprekvapuje. Prochazis vlastne druhym odlucovanim, ktery ti vytvori jeste vic nezalepenyho mista. Ale tobe verim, ty to zvladnes a vezmes si z toho to nejlepsi. Tvuj chlap je hezkej, mohl by byt model, kdyby byl vyssi. Ale z moji zkusenosti: vzdycky budes vnimat jako nejhezciho toho, do kteryho budes zamilovana. Takze na tom vuubec nezalezi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama