pět a půl hodiny denně

3. října 2016 v 20:46
je to šupec.
spím pět a půl hodiny denně, už dva tři týdny, a dalších minimálně pět to bude stejný.
jsem relativně dost ve stresu, přibrala sem tři kila, zhoršila se mi pleť, nemám čas na jogu vice než jednou týdně a na běh nedojde vůbec.
minulej týden se staly tři takový drobný upozorňovací situace a v sobotu jsem přes den po návštěvě nákupáku absolutně odpadla a spala dvě hodiny jak dřevo a vzbudila se se strašně nepříjemným snem. tohle všeho mi říká, že mám být pozorná a dbát na bytí v přítomnosti. zápřah mít můžu, ale nesmím být mimo sebe. nemám pocit nedostatku spánku, jen jsem někdy prostě taková vyšťavená. spánek mi ale nechybí a nezažívám akutní potřebu jít spát (krom té reakce na nákupní centrum).
mám plnej úvazek v práci ve školce, k tomu tak patnáct či víc hodin týdně peču do kavárny, týdně mám devět hodin angličtiny a nějakej čas příprav na ni. k tomu nakupování na pečení a příprava do školky.
takže velkej rozdíl v čase na sebe.
stres ale pochází spíš z peněz. to je velkej tlak. moc neumim hospodařit a stresuje mě, že nevyjdu. velká životní škola teď.


chlap stále není odstěhovaný, ale už se to nachyluje. když tu zrovna je, milujem se a je to hodně pěkný. o sexu nemůže být řeč, je to milování. v noci se ke mě tulí a říká, že ho moje vůně uklidňuje.
jsme ale rozejití a scházení se nechystá.
stále to vnímám tak, že on nemá v sobě lásku, tak ji nemůže dávat ani mně. s léčením svého nitra by uměl cítit a dávat lásku sobě i mně. ale to je běh na tak dlouhou trať, ještě jak vidím, jak mu všechny ty identifikovaný témata z května pomalu odplouvaj skrz prsty, který si zapomněl zavřít do dlaně, že to bude spíš tak, že skutečně odejde a já ho už úplně propustím a budu to mít podobně, jako v létě, bude ze mě pomalu odcházet a vyprchávat a nakonec z něj ve mně nezbyde nic..., a tehdy potkám muže. a bude to muž, se kterým se budu cítit spokojeně a šťastně.


už týden a den jsem teta. osud tomu opět chtěl, že jsem se neplánovaně opět vyskytla u porodu poměrně zblízka. pár hodin po porodu jsem sestru, jejího muže a miminko vyzvedla z porodnice. nevim, jestli si v tom libovalo moje ego nebo moje poslání. ale vím, jak jednat s miminky i muži a ženami po podobných situacích. se sestrou jsme nikdy neměly zas tak úžasný vztah, ale říká, že potřebovala přesně to, co sem pro ně potom dělala. a kontakt se mnou preferovala před kontaktem s celou rodinou. teď o víkendu jsem jim přijela pomoct. jsou nádherní, krásní a obrovsky posílení a přerozeni zážitkem hodně hrozného porodu. když jsem viděla miminko těch několik hodin po porodu, koukal na mě. a já cítila, že je naprosto v pořádku. že nemá jediný problém. byť byl rozen za objektivně hrozných podmínek. sestra prošla velkým přerodem. příšerný porod u ní něvytvořil trauma, ale naopak si skrze porod poléčila neuvěřitelnou spoustu věcí. smekám. a její partner je úžasnej. všichni tři jsou dokonalá harmonie. takže případný volný čas teď věnuji jim a jezdím na Moravu.


velmi ve mně hlodá pokušení dát výpověď v práci a vrátit se do Olomouce. mám tam byt, pokoj v bytě rodičů, kde bydlí sestra se svou krásnou novou rodinou.
má to velkou souvislost s prožitky z posledních konstelací. po nich jsem měla hluboké stavy pochybností o práci a o dalších, s prací propojených tématech. další souvislost je s penězi, které mě stresují. a bylo by velmi pohodlné nedávat dvě třetiny vydělaných peněz do nájmu, ale třeba si za pár měsíců naspořit na auto nebo na velkou dovolenou v Jižní Americe...
ale zatím jsem vázaná na Prahu, je mi tu dobře, potkala jsem tu za poslední dobu nádherné lidi a zatím se mi odtud nechce.


čeká mě ještě pět setkání s lidmi z cyklu konstelací. je to velmi zajímavé a od posledního setkání se mi asi rozbíhá nějaký proces. cítím, jak ze sebe pouštím různé bloky a iluze a jak se očišťuju.
a od ledna začínám tříletou terapeutickou skupinu, léčbu konstituční homeopatií a konstelacemi. úzkou spolupráci s člověkem, který je tak jiný a neuvěřitelný, že o tom, ke komu jdu, radši tolik nemluvím. a velmi mu věřím.


v pátek před víkendem porodu synovce a zrodu sestry matky a švagra otce jsem si vyčekala požehnání od úžasného člověka, od nádherné bytosti.
"Paramahamsa Šrí Svámí Vishwananda, osvícený duchovní mistr z ostrova Mauricius, je zakladatelem a hlavní inspirací hnutí Bhakti Marga. Po více než desetiletí navštěvuje mnoho zemí v Evropě, Severní a Jižní Americe, Africe a Asii, aby šířil své poselství všeobjímající bezpodmínečné lásky. Svůj život zasvětil otevírání srdcí lidí a probouzení jejich vrozené schopnosti bezpodmínečně milovat. Jeho cílem je pomoci lidem najít a realizovat nejvyšší, neomezenou, bezpodmínečnou Božskou lásku, která je přítomna v každé lidské bytosti."
to a více se můžeme dočíst na stránkách Bhakti Marga. bylo mi tam krásně dobře. potkala jsem tam nedávno nového krásného kamaráda a lebedila si tam v blažené trpělivosti. potkala několik dalších známých lidí, včetně Natálky, od které jsem se o přítomnosti Svamiho Vishwanandy v Česku a o udílení daršanů dozvěděla. ženy v sárí, muži v krásných zdobných a pohodlných oblecích, spousta dětí, hudba, zpěv a hodiny udílení daršanů. moc krásně strávené páteční odpoledne a noc do brzkých ranních hodin, kdy jsem přišla na řadu. Krásně strávený čas. Svami ma jako moto tři slova LÁSKA TRPĚLIVOST JEDNOTA. A to jsem v sobě velmi cítila.


teď už nevím, co psát. jdu péct buchtu a štrůdl a zadělat na chleba a umýt podlahu a pověsit prádlo a taky vedle uklidit a mít v sobě mír a klid a trpělivost s prací s fotkami pozdě do noci. ráda teď pracuju všechny ty prosté práce.
toužím žít v domku se zahrádkou, mít nějaké zaměstnání nebo rodinu a žít každodenní věci jako motlitbu a dík. protože život je krásnej.
jsem vděčná za momentální obrovsky náročné období.
jsem vděčná za lásku k bývalému a za jeho nevědomou lásku ke mě.
a jsem vděčná za to, že nelpím na tom být s ním.
že se těším na to, že na mě nějaký můj muž čeká.
a že cítím, že to není tak vzdálené.
že je to nadosah.
tetelím se a jsem trpělivá.

https://www.youtube.com/watch?v=ibNKIh75Nx0
 


Komentáře

1 banalite banalite | Web | 4. října 2016 v 18:19 | Reagovat

Mám to teď se spánkem podobně. Práce, škola, chvílu spát, a zase práce, a zase škola.. Už mám z toho rýmu a pověšenou hlavu. Každopádně, díky bohu za to, jinak bych byla s penězma úplně v řiti, kde už jednou nohou jsem, ale stejně mě to nezastavilo od toho utratit naráz 4000 na Asosu hned v den výplaty. Jsem marná, ale holt nemám co na sebe, a taky jsem si koupila svetr, co mi ladí s ponožkama. Nemohla jsem odolat.
Není to nic moc ale líbí se mi tvůj závěr: že se moc těšíš, co na tebe čeká. I když to píšeš jen v kontextu o muži, tak si myslím, že je důležitý vědět, že to, že je teď tímhle způsobem těžko, je jenom fáze, a už se můžem těšit na tu fázi veselou (veselou?). A v mezidobí si užívat svobody a možnosti věnovat se neomezeně sama sobě. Více v příštím článku, už ho mám přednastavenej, jsem poslední dobou nějaká plodná, tak nastavuju rozestupy, abych ty svoje 4 čtenáře příliš neotrávila. Taky mi připadá zajímavý, že já a ty se myšlenkově vyvíjíme celkem shodně, a to přes docela jiný zdroje. Bývá mi poslední dobou docela pozitivně na denní bázi. Tak se probudím a už se těším, co mě v tom dni čeká, a říkám, že tenhle den může být den, kdy potkám někoho nesmírně zajímavýho, a nemyslím tím jenom budoucího partnera, ale prostě celou škálu zajímavých lidí a věcí, co se člověku můžou stát. A nemusí to být zvenčí. Třeba den, kdy konečně dojdu rozhodnutí co bych chtěla po škole dělat. Nebo kdy mi šéf nabídne pár směn navíc. Nebo kdy dostanu pozvánku na vánoční párty.
Z Prahy se nestěhuj! Dobře, že začínáš skupinu na 3 roky, to snad teda znamená, že 3 roky tam ještě budeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama