Listopad 2016

jaký je dnes den? zeptal se Pú

28. listopadu 2016 v 20:21
je dnes. ten mám nejraději.


dnes pociťuju vděk. on mnou teda propolouvá docela často už pár měsíců a je to krása. ale dnes sem se prociťováním vděku několikrát skoro rozbrečela.
pociťuju vděk za rozchod. chlapovi to zatim neřikám, aby to nebylo moc patetický. vypadá dost vyrovnaně, zatim to ale nebudu pokoušet. kdyby se se mnou chlap před půl rokem nerozešel, nezažívala bych teď takový smíření a takovej klid z rukou složených v klíně.

chlap tu byl defakto od středy. to mě vzal na večeři a přespal tu. ve čtvrtek taktéž přespal a od pátku tu vegetil, ptze já i spolubydla jsme byly odjeté. já se v neděli dopoledne vrátila a chlap se nezvedl a neodešel pracovat jinam. prostě tu byl, datlil do počítače, nechával si dělat čajíčky, občas jsme se tulili, dali si spolu oběd, smáli se a prostě pohodová normální neděle. poslední dny se necítím rozejitě. buď je to nějaký napojení se na sebe, jsme dost v kontaktu. nebo si něco namlouvám. on o ničem k tématu vztah nemluví, ani nenaznačil, že bychom spolu měli být. je to dobře. neplete na sebe bič povinnosti a mně nevytváří očekávání. já se chovám tak, jak se cítím. miluju ho a je mi s ním dobře, tak se chovám láskyplně. rozdíl oproti dřívějšku je v nyní nepociťované úzkosti. mám důvěru v to, co se děje a příliš se nezabývám tím, co bude. k ničemu by mi to nebylo. přeju si žít život s ním. je to ale o dost klidnější, než kdy dřív. uvědomuju si dusno, který jsem dříve vytvářela prožívanou úzkostí. proto ten vděk. mně to tehdy prostě nešlo jinak. rozchod a několik měsíců sama pro sebe mi dalo zkušenost toho prožívat to celé jinak.
ruku v ruce s tím, co jsem teď napsala, si ale uvědomuju jedinej scénář, kterej beru. že dřív nebo později spolu budeme. nevytvářím si žádnej jinej. racionálně tam mám tu druhou možnost, že mě to přestane bavit nebo jeho nebo se jeden nebo druhej někde zamilujem. nebo on přestane kounikovat a já nebudu vědět... tu pasivitu a nechuť o něco bojovat v sobě ale pociťuju velmi pevně. oproti dřívějšku věřím spíš síle skryté v klidu a harmonii a v lásce a přijetí než ve vehemenci hýbat s věcmi, dějama a lidma. že by plný návrat do ženské energie?
takže jo, může to dopadnout různě. a jo, vim, že se ke mně vrátit nemusí.
ale i v tom vim je klid:)


no a krom lásky se mi o ničem psát nechce. mám napilno. nebo měla bych mít. rozjela jsem takovej projekt, kterej by mi moh finančně zajistit pohodičku. je to krása a naplňuje mě to. dokonce mám i podporu od rodiny. no a do toho samozřejmě šití. pár dalších lidí po mně chce různý práce a já tuším, že teď to tak můžu mít - pracovní vytížení a z toho finanční jistotu. od ledna mě měsíčně čeká poměrně velkej pravidelnej výdaj v rámci konstinuční homeopatické léčby a práce ve skupině. ale tak nějak mám poslední týdny pocit, že tu finanční stránku života zvládnu tak, aby to bylo pohodlný pro život.


živote, děkuju, že seš jakej seš.

18.11.

18. listopadu 2016 v 18:45
připadám si trochu provinile, že sem probendila dva dny. měla sem spíš šít, až by se od stroje kouřilo. místo toho jsem dělala co? ani nevim... teď peču nějaký dobroty, kamarádce výměnou za nějaký kousky do šatníku a dvě knihy. taky sem napekla na zítřejší konstelační maraton muffiny. jsem z víkendu lehce nervozní. je poněkud přeplněnej. celodenní programy přes den v neděli až někdy do noci a na pondělí bych měla do kavárny napéct. ale vpodstatě to nemám kdy dělat. nějak se to ale zvládne. jako vždy.
včera jsem uklízela. uklízím často, tak nějak průběžně. rok za rokem kolem sebe tvořím lad a řád a systém. a hezko. mám sklony, a snad to už opouštím, nechat si někde nakupit chaos. přitom chaos nesnáším. pokud se mi podaří vnést do nějaké části bytu logickej pořádek, už se mi to tam pak nehroutí a funguje to. někde to nastavení nejde nebo jsem se k tomu zatím nedostala. průběžně vyhazuju věci, posílám dál, co už neslouží, leží dlouho ladem, nelíbí se mi. po odejití chlapa se uvolnil prostor a bytu se oddechlo. včera jsem přerovnala veškeré oblečení, nachystala letní na uložení do gauče a přerovnala veškeré prádlo. zbývá skříň s látkami, taktéž probrat a odnést, co už nepoužiju. a uvolnit v ní místo na rozešité projekty. poslední věc je skříň, co byla chlapova, a v které skoro nevím, co je. starý pc, krabice s nabíječkama, bedna se svetrama, z nichž by někdy moh být přehoz na postel k našim na chalupu. a vytřízený tašky a kabelky. vše do SOS nebo Cesty domů.

čekám, až se dopečou muffiny.

a v nitru mám mírnej děs. mám strach ze svýho utkvělýho přání, aby se chlap vrátil. teď mi psal, že psisku objednal žrádlo a poplatil zpětně nějaký zálohy, na který neměl peníze a zaplatil internet. ze dřív je domluveno, že až to všechno vyrovná a udělá nějaké opravy v bytě, necháme přepsat u majitelů smlouvu na mě. oh bože. klidně, mně je to jedno... ja sem svolná s čímkoli. ale prosím, bože, ať se ke mně vrátí...
pravděpodobně nastane nějaká další fáze osamostatňování se. velmi se těším na leden, kdy začne terapeutická skupina s Jiřím. vím, že jsem teď na chlapa silně navázaná. netuším, co to znamená. tušení návratu, nebo naopak že se ý nitro brání tomu ho pouštět a tak zapne program připoutávání se.

v noci jsem si psala s L. možná si na něj některé z vás pamatují. před třemi lety v létě na zážitkovce, 4 lidi s partnery doma vytvořili dva nové páry a chvilku si frčeli na obláčku zamilování. pak puf a nic z toho. L mě tehdy docela odřízl, vyhýbal se mi a byl protivnej. já zas poslušně nacupitala k chlapovi a tentokrát se divila o něco míň, co mě to popadlo. odstup vydržel L vždy jen do zvýšené alkoholové hladinky, pak mě vždy začal balit a lákat na kde co. tuto noc se mě snažil navnadit na sexistický psaní. nebejt mezi náma přes 200 km republiky, už ho mám doma. chudáček nadrženej. já mu říkala, že nejsme na stejné vlně, že jsem doma měla předchozí noc chlapa a že mě přece zná. L patří mezi mý miláčky. krom bývalýho tam patří čtyři až pět kluků. jsou to takoví ti kamarádi takyrádi. tři z nich již ve svazku manželském. a mě někdy přijde líto, proč to sakra někomu vychází a někomu ne.
teď mě tak napadá, když sem v létě napínala segry jako struny, s kym že to randím, tak jedna z nich tipovala právě L. setkala se s ním na mý doporučení, ptze oba pobývali ve stejné zemi v rámci vysokoškolskýho erasmu.
no. nikdy jsme spolu nechodili a popravdě by to asi ani nefungovalo. on je takovej nafouklej, fyzicky i egem. a nevim, jak dlouho bych zvládla mu neshazovat hřebínek. a to prostě nejde.

dost často si uvědomuju, jak sem povrchní, jaký všechny parametry musí můj chlap splňovat. nutně si ho musim vážit. pro to, že něčeho dosahuje, má nějaký ambice. nemusí jít o bysnis. ale musí mít sny a umět o nich mluvit. musí vypadat k světu. musí to klapat v posteli. musí být slušnej, gentleman. zaplatit za mě večeři. tím se asi totálně odrovnal H. ani sem nepoznala, že jsem na rande. protože za mě nezaplatil. sám o sobě říká, že je židák. tak to by chlapečku nešlo. ženě se drží kabát, dveře, platí pití a kupují dárky. tečka. D z léta nesplňoval ty ambice. snílek, co to ale neumí pořádně vzít do svých rukou, aby z toho něco vytřískal. L zase neuměl líbat. to se ale moh za ty tři roky naučit anebo bych ho to naučila já.


ach jo. mě se tak nechce zbavovat se své krásné iluze, že budem s chlapem spolu. tak jak tak mi ale nezbývá, než tomu nechat volnej průběh a důvěřovat životu.

konec monologu a vyblití se.

jdu nazdobit cupcakes.

17.11.

17. listopadu 2016 v 14:31
čtvrtek. volnej den. před rokem v tento den jsem spolu s chlapem a davem šaškovala na Albertově. letos mě to vůbec nezajímá a nebere a chvílema se mi mezi obočím dělá vráska nad znepokojením, jak to všechno vlastně je. můj budoucí učitel a spolu s ním řada dalších vzdělaných lidí, které na fb sleduju, mi nabourávají vnímání české popřevratové politické scény. a já nevím, co si mám myslet. tak si radši nemyslím nic.


dnes u mě spal bývalej. bylo to zajímavý, zvláštní, chvílema znepokojivý, pak ale zas to odevzdání v náručí. když jsme s psiskem přišli domů, chlap už tam byl. a pes se moh pominout. takovou reakci na něčí přítomnost už dlouho neměl. dělal takový věci, že sem si chvílema myslela, že ho trefí šlak. mně z toho bylo trochu smutno, i když sem se smála. chlap mě pak objal a já se málem rozbrečela. tak pevně me držel. no a pak jsme vykládali, večeřeli , on si lebedil na gauči a byl naprosto uvolněný. a bylo to normálně fajn. no a pak postel. útočiště, tam je všechno v pořádku. vypadalo to, že se jen tulí a líbá a nic nebude. přitom já chtěla, aby se mě dotýkal... cítila jsem v sobě ten rozpor. že vlastně nejsem pravdivá. a lež v těchto věcech prostě dělá neplechu. oddaluje od sebe ty dvě bytosti. tak jsem pustila tři slzy, nijak to nekomentovala, a to bylo přesně to, co bylo potřeba a co stačilo. slova.., ty by to stejně neuměly vyjádřit. nebo by spíš řekly něco, co vlastně není pravda. slova by působily, že chci aby se vrátil. aby tu už zůstal. aby..., slova by přesvědčovaly. a já si přeju, aby se vrátil. ale ať to prosím udělá, až k tomu dospěje... a pokud nedospěje, pokud nebude cítit, že tak to má udělat, ať se prosím nevrací... no a tak jsem pustila tři slzy a začla dávat dotyky jemu a to fungovalo stejně, jak kdyby se on dotýkal mě. krásnej večer. tolik nám to v posteli funguje. nedovedu si představit, co by mohlo být lepší. snad jen, kdyby byl znovu mým partnerem, vzal si mě a měli sme na základě takových intimních večerů děti, to by té dobré blízkosti dávalo další smysl.

v nějakým poločase mi ale přišlo na mysl, že to nepůjde. vztah myslím. že ta jeho uzavřenost a další věci, jsou prostě takový, jaký jsou. zkušenost s D z léta mi ukázala, jak na sebe může být "pár" napojenej. jak souznít. takový ten shodný světonázor, podobnější úhel pohledu na život. to s bývalým jsme jiní. i když mám dojem, že se hrany omílají a já víc rozumím tomu, jak uvažuje a co rád dělá on, on víc chápe, o čem celý roky mluvim, když zmiňuju péči o duši či ducha. s chlapem plně souzníme v posteli. lze na tom stavět? na plné přitažlivosti, stejných chutích, libůstkách, napojení na sebe skrz fyzično? lze z toho těžit v ostatních aspektech vztahu? jaktože v posteli, kde člověk odloží svou mozkovou kůru a jede si na úplně jiných vlnách a dokáže být mimo, jaktože tam to jde, plný napojení se, a v běžným žití ne? ego? rušná mysl? normy a zvyky a tak se věci mají? to přeci ale lze vyrušit, změnit, zbavit se toho, nenechat s tím řídit... sama sebe považuju za neomezenou. mám dojem, že můžu všechno. že ve mně není žádné omezení, které nelze rozklíčovat a propustit. já sama jsem plný potenciál možností... samozřejmě nemám na mysli stát se matematikem nebo supermanažerem. tam dáno nemám anebo to pro mne není důležité, a proto tomu nehodlám věnovat péči. ale ve věci mezilidských vztahů cítím tu svou moc. moc osvobození se od čehokoli. po krocích či krůčkách můžu všechno a nemusím nic. můžu dokázat být plně osvobozená, čistá a nepoleptaná kdejakýma sajrajtama ega a mysli, aby probíhalo ono napojení, které tak snadno přichází v posteli s chlapem, i v běžném žití.
no a tak to znepokojení bylo něco ve smyslu, že nevím, zda my dva jsme schopni spolu mít krásný vztah.., možná si maluju něco, co vůbec není možné. nevím.
ale malovat si to přestat nedokážu nebo nechci.
při milování mi to jednou uteklo: přeju si, abychom spolu měli vřelý a láskyplný vztah. někdy, jednou. nijak to nekomentoval, nestáhl se, nezablokovalo ho to, nepůsobil znepokojeně, nic.
a pak ještě jednou ráno, jsem se "přeřekla", omylem vyslovila: a až tu znova budeš...
na tom si uvědomuju, jak silně si to přeju. schválně nepíšu upínám. protože se díky Bohu může stát jen to, co je pro mě dobré. i nepříjemná zkušenost, životní etapa, něco nesoucí v sobě bolest, i to je pro mne dobré. život a žití má v tomto velký smysl.


ach. volný den. volné dva dny. a v sobotu konstelace. doufám, že H nebude nějak poškozenej z mýho odmítnutí. v neděli, radost, budu si šít botky. vínové. krásné, na míru.
dnes uklidím a sednu si ke stroji. je načase se do toho pořádně vrhnout a být efektivní. chce se mi.




jo a Moni, ze stojky na hlavy se mi rýsuje břicho a s rukama si už taky můžu dělat, co chci! náš budoucí jogový pokojík vivat!

7.11.

7. listopadu 2016 v 17:59
asi budu ještě vypisovat o mym momentálním období.
chlap, chlap, chlap. ten můj chlap...
držím naše doma.
jsem ochotná naše doma klidně pustit, pokud mu moje puštění všeho pomůže.
nechám mu všechen čas, kterej chce.
klidně ho v sobě odříznu, pomůžu si technikama, co znám, pomůžu si technikama, co znaj druzí. budu meditovat k plné nezávislosti...
čas nehraje roli.
ať odjede do zahraničí.
ať si dělá co chce.
mě to během to déby buď přejte, anebo nepřejde.
a on se kě mně buď vrátí nebo nevrátí.
jediné, co můžu pěstovat, je moje nezávislost.

včera chlap přived večer domů psisko. a už doma zůstal. teď už tam věci nemá a já nevim, jestli je to proto, že má jen ten velkej batoh nebo proto, že dnes večer už přijít nechce.
nepoznám, jestli se ke mně v noci tulí proto, že fyzično a sex, nebo v tom je i něco jinýho. v mym případě je tam všechno. fyzično i zamilováno...
nemluvíme o tom a já sem ráda.


je to zvláštní čas. můžu ho milovat a čas od času si dopřát jeho přítomnost. přitom si ale vychutnávám samotu a plně si užívám, že mě netrápí ním vztahu nevěnovanej čas, že je vše stále na přednějším místě, než já a podobně. svoboda. občas je mi z toho smutno, z představy, že vždy raděj jel s klukama na vandr a že mě nebral a sebou na tábor a podobně. že nechtěl. ale ta svoboda, co má nevztah pro mě, je dobrá. svoboda v mé hlavě, nejde o reálnej čas. svoboda, kdy mi hlavu nezaměstnávaj myšlenky typu: co budeme dělat, bude se mnou chtít jet někam? a podobně. hlava si to užívá.


uf. jdu to odlehčit. pustím si film, vytáhnu jehlice a dám si hodinku pletení...
a večer šití.

6.11.

6. listopadu 2016 v 16:16
já vám ani nevím, jak se mám. ani špatně, ani dobře. trochu do smutku.
chtěj mě dva chlapi na vztah a pff, mně jsou volní. hlavou a srdcem sem s bývalým. asi tomu nahrává to, že sem tam jsem s ním i fyzicky...
pracuju a když nepracuju, tak pracuju. a ve zbytku si dělám, co chci. kreslím nebo pletu, nebo jdu ven. teď sem znova vytáhla šití.
ale je to takovej nenaplněnej život...
můžu všechno a nevim, co chci.
nejsem schopná se ani podle sebe rozhodnout nad programem pro víkend. tři až čtyři varianty a já? nevím. rozsekla to spolubydlící, že prý odjíždí. tak jsem zůstala sama v bytě. jsem ráda sama.

chlapovi nic neříkám, ale tu energii "vrať se" v sobě zastavovat nechci nebo neumím. přeju si, aby se vrátil. a ať je to klidně za rok, to je jedno.

prázdnej život.
není to depka a dost často (škrabu ze svý hlavy vzpomínky na nedávný prožitky) se cítím velmi spokojeně ve své nezávislosti. teď cítím prázdno. ale v každým dni zažívám i štěstí toho volna, který mi single time dává. bez tohoto volna bych se nikdy nedotkla tolika různých míst v sobě, svýho nitra.
nevím proč se upínám na bývalýho. zvyk deseti let? nebo to odevzdání se skrze dávný a silný rozhodnutí? mám zkusit si vzít sama sebe nazpět?

teď trochu nevěřim tomu, že dokážu být s někým jiným. včera se tu stavil D a byla to pohodička, je s ním fajn. dala jsem mu polívku a chleba a buchtu a on mi nalouskal ořechy a lebedil si tu. ale pak už sem chtěla, aby šel. to co bylo na konci léta, je to tam. a když se včera zmínil o společným bydlení, v hlavě sem si řekla, že to asi ne, kámo. D ve mě vlastně udělal totéž, co I, P a L. všechny mý lehký lásky z průběhu vztahu s chlapem. lásky, co mi asi vždyky říkaly: uvolni se, jdi do sebe, žij. a já se k nim na chvilku vrhla. a pak jak přišly, tak odešly. a nic nezanechaly. a já v sobě zas o kus posílila lásku k chlapovi.
ach jejej.

mám tohleto v sobě už dlouho. poslední 4 dny se k tomu přidal i pocit, že se ke mně skutečně vrátí. a já si to brzdim. protože ho k sobě nechci přitáhnout. ani trochu nechci, aby si to nerozhodl a nenacítil sám. ani trochu nechci jeho přizpůsobení. chci, aby se ke mně vrátil, jen pokud to bude sám cítit. a mám strach z mé manipulace byť podporováním myšlenky a přání.
dává mi svobodu nenutit ho. nelákat.


Bože. vkrádá se do mě strach o sebe a svý žití. svou téměř neustálou důvěru v život a jeho proces a vše co mě čeká, teď zrovna narušuje strach a taková unavenost.
možná za to může jen to, že sem dnes neměla kafe...
jsem unavená tím, jak dřu a makám. práce i nitro.
a nemám jinou možnost.

kakaová buchta s kokosem, mrkvový cupcakes s riccotou, kynutá hrušková buchta, veganskej bezlepkovej ovocnej dort a chleba.
zítra práce, odpo a večer šití zakázek.
nějak mě to moří.