17.11.

17. listopadu 2016 v 14:31
čtvrtek. volnej den. před rokem v tento den jsem spolu s chlapem a davem šaškovala na Albertově. letos mě to vůbec nezajímá a nebere a chvílema se mi mezi obočím dělá vráska nad znepokojením, jak to všechno vlastně je. můj budoucí učitel a spolu s ním řada dalších vzdělaných lidí, které na fb sleduju, mi nabourávají vnímání české popřevratové politické scény. a já nevím, co si mám myslet. tak si radši nemyslím nic.


dnes u mě spal bývalej. bylo to zajímavý, zvláštní, chvílema znepokojivý, pak ale zas to odevzdání v náručí. když jsme s psiskem přišli domů, chlap už tam byl. a pes se moh pominout. takovou reakci na něčí přítomnost už dlouho neměl. dělal takový věci, že sem si chvílema myslela, že ho trefí šlak. mně z toho bylo trochu smutno, i když sem se smála. chlap mě pak objal a já se málem rozbrečela. tak pevně me držel. no a pak jsme vykládali, večeřeli , on si lebedil na gauči a byl naprosto uvolněný. a bylo to normálně fajn. no a pak postel. útočiště, tam je všechno v pořádku. vypadalo to, že se jen tulí a líbá a nic nebude. přitom já chtěla, aby se mě dotýkal... cítila jsem v sobě ten rozpor. že vlastně nejsem pravdivá. a lež v těchto věcech prostě dělá neplechu. oddaluje od sebe ty dvě bytosti. tak jsem pustila tři slzy, nijak to nekomentovala, a to bylo přesně to, co bylo potřeba a co stačilo. slova.., ty by to stejně neuměly vyjádřit. nebo by spíš řekly něco, co vlastně není pravda. slova by působily, že chci aby se vrátil. aby tu už zůstal. aby..., slova by přesvědčovaly. a já si přeju, aby se vrátil. ale ať to prosím udělá, až k tomu dospěje... a pokud nedospěje, pokud nebude cítit, že tak to má udělat, ať se prosím nevrací... no a tak jsem pustila tři slzy a začla dávat dotyky jemu a to fungovalo stejně, jak kdyby se on dotýkal mě. krásnej večer. tolik nám to v posteli funguje. nedovedu si představit, co by mohlo být lepší. snad jen, kdyby byl znovu mým partnerem, vzal si mě a měli sme na základě takových intimních večerů děti, to by té dobré blízkosti dávalo další smysl.

v nějakým poločase mi ale přišlo na mysl, že to nepůjde. vztah myslím. že ta jeho uzavřenost a další věci, jsou prostě takový, jaký jsou. zkušenost s D z léta mi ukázala, jak na sebe může být "pár" napojenej. jak souznít. takový ten shodný světonázor, podobnější úhel pohledu na život. to s bývalým jsme jiní. i když mám dojem, že se hrany omílají a já víc rozumím tomu, jak uvažuje a co rád dělá on, on víc chápe, o čem celý roky mluvim, když zmiňuju péči o duši či ducha. s chlapem plně souzníme v posteli. lze na tom stavět? na plné přitažlivosti, stejných chutích, libůstkách, napojení na sebe skrz fyzično? lze z toho těžit v ostatních aspektech vztahu? jaktože v posteli, kde člověk odloží svou mozkovou kůru a jede si na úplně jiných vlnách a dokáže být mimo, jaktože tam to jde, plný napojení se, a v běžným žití ne? ego? rušná mysl? normy a zvyky a tak se věci mají? to přeci ale lze vyrušit, změnit, zbavit se toho, nenechat s tím řídit... sama sebe považuju za neomezenou. mám dojem, že můžu všechno. že ve mně není žádné omezení, které nelze rozklíčovat a propustit. já sama jsem plný potenciál možností... samozřejmě nemám na mysli stát se matematikem nebo supermanažerem. tam dáno nemám anebo to pro mne není důležité, a proto tomu nehodlám věnovat péči. ale ve věci mezilidských vztahů cítím tu svou moc. moc osvobození se od čehokoli. po krocích či krůčkách můžu všechno a nemusím nic. můžu dokázat být plně osvobozená, čistá a nepoleptaná kdejakýma sajrajtama ega a mysli, aby probíhalo ono napojení, které tak snadno přichází v posteli s chlapem, i v běžném žití.
no a tak to znepokojení bylo něco ve smyslu, že nevím, zda my dva jsme schopni spolu mít krásný vztah.., možná si maluju něco, co vůbec není možné. nevím.
ale malovat si to přestat nedokážu nebo nechci.
při milování mi to jednou uteklo: přeju si, abychom spolu měli vřelý a láskyplný vztah. někdy, jednou. nijak to nekomentoval, nestáhl se, nezablokovalo ho to, nepůsobil znepokojeně, nic.
a pak ještě jednou ráno, jsem se "přeřekla", omylem vyslovila: a až tu znova budeš...
na tom si uvědomuju, jak silně si to přeju. schválně nepíšu upínám. protože se díky Bohu může stát jen to, co je pro mě dobré. i nepříjemná zkušenost, životní etapa, něco nesoucí v sobě bolest, i to je pro mne dobré. život a žití má v tomto velký smysl.


ach. volný den. volné dva dny. a v sobotu konstelace. doufám, že H nebude nějak poškozenej z mýho odmítnutí. v neděli, radost, budu si šít botky. vínové. krásné, na míru.
dnes uklidím a sednu si ke stroji. je načase se do toho pořádně vrhnout a být efektivní. chce se mi.




jo a Moni, ze stojky na hlavy se mi rýsuje břicho a s rukama si už taky můžu dělat, co chci! náš budoucí jogový pokojík vivat!
 


Komentáře

1 Hrobárka Hrobárka | Web | 17. listopadu 2016 v 15:03 | Reagovat

Páči sa mi tvoj pohľad na veci :)

2 Banalite Banalite | Web | 19. listopadu 2016 v 13:36 | Reagovat

Tak next level :D http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2014/08/09/article-2720770-2063B2D400000578-683_634x676.jpg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama