18.11.

18. listopadu 2016 v 18:45
připadám si trochu provinile, že sem probendila dva dny. měla sem spíš šít, až by se od stroje kouřilo. místo toho jsem dělala co? ani nevim... teď peču nějaký dobroty, kamarádce výměnou za nějaký kousky do šatníku a dvě knihy. taky sem napekla na zítřejší konstelační maraton muffiny. jsem z víkendu lehce nervozní. je poněkud přeplněnej. celodenní programy přes den v neděli až někdy do noci a na pondělí bych měla do kavárny napéct. ale vpodstatě to nemám kdy dělat. nějak se to ale zvládne. jako vždy.
včera jsem uklízela. uklízím často, tak nějak průběžně. rok za rokem kolem sebe tvořím lad a řád a systém. a hezko. mám sklony, a snad to už opouštím, nechat si někde nakupit chaos. přitom chaos nesnáším. pokud se mi podaří vnést do nějaké části bytu logickej pořádek, už se mi to tam pak nehroutí a funguje to. někde to nastavení nejde nebo jsem se k tomu zatím nedostala. průběžně vyhazuju věci, posílám dál, co už neslouží, leží dlouho ladem, nelíbí se mi. po odejití chlapa se uvolnil prostor a bytu se oddechlo. včera jsem přerovnala veškeré oblečení, nachystala letní na uložení do gauče a přerovnala veškeré prádlo. zbývá skříň s látkami, taktéž probrat a odnést, co už nepoužiju. a uvolnit v ní místo na rozešité projekty. poslední věc je skříň, co byla chlapova, a v které skoro nevím, co je. starý pc, krabice s nabíječkama, bedna se svetrama, z nichž by někdy moh být přehoz na postel k našim na chalupu. a vytřízený tašky a kabelky. vše do SOS nebo Cesty domů.

čekám, až se dopečou muffiny.

a v nitru mám mírnej děs. mám strach ze svýho utkvělýho přání, aby se chlap vrátil. teď mi psal, že psisku objednal žrádlo a poplatil zpětně nějaký zálohy, na který neměl peníze a zaplatil internet. ze dřív je domluveno, že až to všechno vyrovná a udělá nějaké opravy v bytě, necháme přepsat u majitelů smlouvu na mě. oh bože. klidně, mně je to jedno... ja sem svolná s čímkoli. ale prosím, bože, ať se ke mně vrátí...
pravděpodobně nastane nějaká další fáze osamostatňování se. velmi se těším na leden, kdy začne terapeutická skupina s Jiřím. vím, že jsem teď na chlapa silně navázaná. netuším, co to znamená. tušení návratu, nebo naopak že se ý nitro brání tomu ho pouštět a tak zapne program připoutávání se.

v noci jsem si psala s L. možná si na něj některé z vás pamatují. před třemi lety v létě na zážitkovce, 4 lidi s partnery doma vytvořili dva nové páry a chvilku si frčeli na obláčku zamilování. pak puf a nic z toho. L mě tehdy docela odřízl, vyhýbal se mi a byl protivnej. já zas poslušně nacupitala k chlapovi a tentokrát se divila o něco míň, co mě to popadlo. odstup vydržel L vždy jen do zvýšené alkoholové hladinky, pak mě vždy začal balit a lákat na kde co. tuto noc se mě snažil navnadit na sexistický psaní. nebejt mezi náma přes 200 km republiky, už ho mám doma. chudáček nadrženej. já mu říkala, že nejsme na stejné vlně, že jsem doma měla předchozí noc chlapa a že mě přece zná. L patří mezi mý miláčky. krom bývalýho tam patří čtyři až pět kluků. jsou to takoví ti kamarádi takyrádi. tři z nich již ve svazku manželském. a mě někdy přijde líto, proč to sakra někomu vychází a někomu ne.
teď mě tak napadá, když sem v létě napínala segry jako struny, s kym že to randím, tak jedna z nich tipovala právě L. setkala se s ním na mý doporučení, ptze oba pobývali ve stejné zemi v rámci vysokoškolskýho erasmu.
no. nikdy jsme spolu nechodili a popravdě by to asi ani nefungovalo. on je takovej nafouklej, fyzicky i egem. a nevim, jak dlouho bych zvládla mu neshazovat hřebínek. a to prostě nejde.

dost často si uvědomuju, jak sem povrchní, jaký všechny parametry musí můj chlap splňovat. nutně si ho musim vážit. pro to, že něčeho dosahuje, má nějaký ambice. nemusí jít o bysnis. ale musí mít sny a umět o nich mluvit. musí vypadat k světu. musí to klapat v posteli. musí být slušnej, gentleman. zaplatit za mě večeři. tím se asi totálně odrovnal H. ani sem nepoznala, že jsem na rande. protože za mě nezaplatil. sám o sobě říká, že je židák. tak to by chlapečku nešlo. ženě se drží kabát, dveře, platí pití a kupují dárky. tečka. D z léta nesplňoval ty ambice. snílek, co to ale neumí pořádně vzít do svých rukou, aby z toho něco vytřískal. L zase neuměl líbat. to se ale moh za ty tři roky naučit anebo bych ho to naučila já.


ach jo. mě se tak nechce zbavovat se své krásné iluze, že budem s chlapem spolu. tak jak tak mi ale nezbývá, než tomu nechat volnej průběh a důvěřovat životu.

konec monologu a vyblití se.

jdu nazdobit cupcakes.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama