6.11.

6. listopadu 2016 v 16:16
já vám ani nevím, jak se mám. ani špatně, ani dobře. trochu do smutku.
chtěj mě dva chlapi na vztah a pff, mně jsou volní. hlavou a srdcem sem s bývalým. asi tomu nahrává to, že sem tam jsem s ním i fyzicky...
pracuju a když nepracuju, tak pracuju. a ve zbytku si dělám, co chci. kreslím nebo pletu, nebo jdu ven. teď sem znova vytáhla šití.
ale je to takovej nenaplněnej život...
můžu všechno a nevim, co chci.
nejsem schopná se ani podle sebe rozhodnout nad programem pro víkend. tři až čtyři varianty a já? nevím. rozsekla to spolubydlící, že prý odjíždí. tak jsem zůstala sama v bytě. jsem ráda sama.

chlapovi nic neříkám, ale tu energii "vrať se" v sobě zastavovat nechci nebo neumím. přeju si, aby se vrátil. a ať je to klidně za rok, to je jedno.

prázdnej život.
není to depka a dost často (škrabu ze svý hlavy vzpomínky na nedávný prožitky) se cítím velmi spokojeně ve své nezávislosti. teď cítím prázdno. ale v každým dni zažívám i štěstí toho volna, který mi single time dává. bez tohoto volna bych se nikdy nedotkla tolika různých míst v sobě, svýho nitra.
nevím proč se upínám na bývalýho. zvyk deseti let? nebo to odevzdání se skrze dávný a silný rozhodnutí? mám zkusit si vzít sama sebe nazpět?

teď trochu nevěřim tomu, že dokážu být s někým jiným. včera se tu stavil D a byla to pohodička, je s ním fajn. dala jsem mu polívku a chleba a buchtu a on mi nalouskal ořechy a lebedil si tu. ale pak už sem chtěla, aby šel. to co bylo na konci léta, je to tam. a když se včera zmínil o společným bydlení, v hlavě sem si řekla, že to asi ne, kámo. D ve mě vlastně udělal totéž, co I, P a L. všechny mý lehký lásky z průběhu vztahu s chlapem. lásky, co mi asi vždyky říkaly: uvolni se, jdi do sebe, žij. a já se k nim na chvilku vrhla. a pak jak přišly, tak odešly. a nic nezanechaly. a já v sobě zas o kus posílila lásku k chlapovi.
ach jejej.

mám tohleto v sobě už dlouho. poslední 4 dny se k tomu přidal i pocit, že se ke mně skutečně vrátí. a já si to brzdim. protože ho k sobě nechci přitáhnout. ani trochu nechci, aby si to nerozhodl a nenacítil sám. ani trochu nechci jeho přizpůsobení. chci, aby se ke mně vrátil, jen pokud to bude sám cítit. a mám strach z mé manipulace byť podporováním myšlenky a přání.
dává mi svobodu nenutit ho. nelákat.


Bože. vkrádá se do mě strach o sebe a svý žití. svou téměř neustálou důvěru v život a jeho proces a vše co mě čeká, teď zrovna narušuje strach a taková unavenost.
možná za to může jen to, že sem dnes neměla kafe...
jsem unavená tím, jak dřu a makám. práce i nitro.
a nemám jinou možnost.

kakaová buchta s kokosem, mrkvový cupcakes s riccotou, kynutá hrušková buchta, veganskej bezlepkovej ovocnej dort a chleba.
zítra práce, odpo a večer šití zakázek.
nějak mě to moří.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama