pud sebezáchovy

9. prosince 2016 v 13:25
to rozsekl.

hodně se mi teď vracely depkový stavy z chlapa. začal mě ten stav vysosávat a nebylo mi z toho dobře. anebo spíš mi z toho není dobře. určitě to bylo tím docela intenzivním vídáním se. a on teď je vystresovanej a přepracovanej a míň komunikuje a mně je dlouhý, že od uterka ráno nebyl doma a jediný na co se ptá, je kontakt na nějakýho akupunkturistu, že švagrová přenáší, a ať jí to nevyvolávaj (což je teda hezký, ale mně a mýmu vnitřnímu dítěti, hahaha, chybí osobní kontakt, ňuňuňu a vyznání lásky nadosmrtismrťoucí zabiteměněkdo) a mám z toho smutek, že chci aby se už vrátil a podobně...

zas to rozseklo včerejší hlídání. tam se právě zaktivoval ten pud sebezáchovy. setkání s otcem těch supr dětí a mužem té prima ženy. nelíbil se mi, nebyl mi příjemnej ani sympatickej. jakmile jsem zabouchla branku, hned mi hlavou prolítlo, že chci dobrýho muže, chlapa, otce svých dětí. i kdyby to neměl být ten můj chlap...
a začínám být na toho mýho chlapa pomalu naštvaná (hahaha, Ban, neříkalas ty, že nám přeješ všechno štěstí světa nebo tak nějak, sem si to možná trochu ozdobila, ale že jemu o trochu míň, protože se na něj kvůli mně zlobíš?). tak už se taky zlobím. a protože mu žádný zlobení řikat nehodlám, tak se právě zaktivoval pud sebezáchovy a mě to od něj zas lehce odtahuje.
seru na to.
už mám skoro všechno na ten projekt a dám se do toho. začla sem šít. baví mě moje práce v jeslích.
a až přijde čas, tak se něco stane. buď se ke mně vrátí, nebo o to už (zas) nebudu stát a v tu chvíli v sobě musím udělat prostor pro jinýho chlapa. zatim mě chlapi nezajímaj...
(... i když včera večer při venčení mě pozdravil nějakej muž. prostě řek dobrý večer a šel dál. nevim kdo to je a nic. bylo to příjemný...)


a už nám byla vzniknuta skupina k naší terapeutické skupině. v lednu vyplouváme! to bude hukot. těším se, bojím se. asi všem důležitým lidem v okolí dám předem varování, že za sebe následující rok neručím. lidi, co už v tom jedou, hlásí vztek, denodenní vyplavování traumat z hloubek potokama slz, bolest a podobně. emocionální sračky ven! lidi, co v tom jedou ještě o něco dýl, vypadaj o deset let mladší, než na začátku, a jejich životy dostaly zbrusu nový obrysy. hlásí klid, jakej dosud nezažili. oh bože. díky za tuto možnost.


jdu na oběd.
 


Komentáře

1 Banalite Banalite | 14. prosince 2016 v 4:49 | Reagovat

Jsem rada, ze mas vztek. Jenze ho nejspis budes mit jenom do doby, nez prijde zpatky a bude sami tutu nunu. Pak zase odkvapi, az se do zasoby nabije tvoji blizkosti a sexem, protoze vsichni potrebujem nehu a dotek. Zkratka ty tam pro nej budes vzdycky, ale on pro tebe, jen kdyz se mu to hodi. A ty si zaslouzis mnohem vic.

2 ven ven | 16. prosince 2016 v 13:35 | Reagovat

nemysli, ze me tohle nenapada... zas mam trochu dojem, ze me to brzo prestane bavit a ten vztek se prelije v odstup a zbavovani se ho... ale stale si preju totez. sem tam se to zmeni v prani plnyho vztahu..., ale zatim nejsem vubec pripravena na jinyho chlapa. nezajimaj me jiny chlapi.
uf.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama