14.1.

14. ledna 2017 v 11:18
poslední dny nejsou žádné zásadní propady. ani nahoru, ani dolů. nuda. ale ne ta spokojená. spíš taková nepříliš koncentrovaná depka. pěkně se mi ukazuje, jak vztahem nahrazuju vlastní neschopnost plně a hluboce žít. v mým životě je nuda! zábava tam byla, když jsem si mohla vytvářet vzruchy uměle. kdy si uměle vytvářím děj žití?
  • hlavou vytvořená schíza, že když se mi chlap neozývá, tak už dozajista nepřijde anebo má holku (v realitě celý odpoledne prospal, ptze rozrezanej zub a ze by rád přišel den nato. den nato teda přijde a je to tak vrcholně normální, že na dlouhý chvíle zapomínám na to, že spolu nejsme. smějem se, chystám jídlo, koukáme na film, milujem se, ráno se probouzím perfektně dotulená celonoční blízkostí).
  • sedím s kamarádama v kavárně a vykládám jim o práci, ptze se ptaj, jak sakra můžou být dvouletý děti samostatný. majitelka se mě ptá na to, co budu dělat a zda bych nevzala jakýsi směny, kamarádi chválí interiér (jak kdybych s ním měla něco společnýho), normální povídání.
  • Tuthi na anglině mluví tak nahlas, že sama sebe skoro neslyším. zase se dělám důležitou, když se ptám na nějaký detaily. tři akční hodiny třikrát týdně. kdy žiju, protože se to děje.
  • pozdě vstávám, abych pak musela běžet a pospíchat do práce, když jde kolegyně taky pozdě. dělám se důležitou, že jdu míň pozdě než ona a místo ní přebírám děti.
  • nákupy čehokoliv. dojem žití vybíráním vhodnýho předmětu. že rozhodně chybí tahle barva svetříku, další barevný legíny, nějakej domodra šátek, košík na ovoce, kniha tohoto tématu... v tomto bodě jsem se rozhodla nenakupovat nic krom jídla. podobnej mechanismus jsem si dala i na praní prádla. ráda peru prádlo, věším, rovnám do skříně. mám dost hader. pračka nefunguje a já to v současnosti nemám chuť ani peníze řešit. můžu prát ve školce. ale mám dost hader. už sem to říkala? dělám pokus - neprat a postupně se ve skříni dobrat i k těm málo nebo vůbec nošeným věcem. co ve finále zbyde, vyházím.
  • uklízení bytu a dělání hezka kolem sebe. to mi teď jde blběji. nemůžu šikanovat spolubydlící uklizeností bytu a depka mi dovoluje tak sedět na gauči a hrát debilní hru na mobilu. tak dělám jen to, co je už potřeba. zametám nebo vytírám když už jsou ty psí chlupy příliš vidět. nádobí myju, když se pod ním ztrácí linka, koupelnovou čistotu jsem taky o kousek posunula... a taky si všímám, že toho bince zas tolik nevyprodukuju.
  • umělý žití mi dělá i nutnost víc přemýšlet o jídle a chystat si a vyvařovat, abych si aktivovala chuť. jinak žeru jen sušenky, sušený mango a pomerančovej jujce. a kafe a čaj. tak se v nudě života vrhnu na vaření a zas chvilku mám dojem, že jsem normální, že nejsem napůl mrtvá. pak sním půlku porce a dál mě to už nebaví. a jdu hrát tu hru...
  • ještě bych tak mohla hodně dělat jogu a běhat. běhání mě teď napadá hodně. ale to až s jarem. když běžím, taky žiju. nebo když mi něco jde v joze. ale ja teď místo jog hraju tu hru...
  • děj žití je i ve spánku. dnes jsem měla krásnej sen. jak chodím bosa ve sněhu, pak zas v těch mých velkých pohorách, co nenosím. a taky jsem se tam hodně klouzala nebo jela po zadku po nějakým šikmým poli a protože to bylo skvělý, dala jsem si to vícekrát za sebou. že by znamení, že mám jít na výlet, kde bych trochu víc žila? než na tom gauči... každopádně dost spím. to je taky takový unikání životu. jak s tou nechutí k jídlu.
  • atd.
Ano, můžu čekat, že mě vnější podmínky oživí. Třeba změnit práci a totálně se do ní nadchnout, najít si jinej vztah a bejt strašně zamilovaná a milovaná, jet na nějakej velkej trip na několik týdnů a muset žít obstaráváním si spaní, jídla a podobně. Můžu jet za 14 dní k našim a jet s nima na dlouhej výlet na běžkách a unavený spokojený svaly mě zase budou oživovat...
Anebo spolíhat na homeopatii. To dělám. Jiří mi tak často tne do živýho tím, že napíše tři věty o nějakým tématu, že věřim jeho slovům. Věřím v ten restart. Prošla jsem za ten rok a čtvrt, kdy si nechávám pomáhat zvenčí, kinezkou, setknáním a čtením věcí od Shumavan, víkendovkou s Vojtou, herníma terapiema u Natálky a Omegou s konstelacema. Všechno pomohlo a někam zapadlo a posloužilo. Jdu hlouběji a hlouběji. Někde se ve mě kdysi něco posralo. A mně prostě nejde žít plnej život. Umím si uměle pomáhat těma vyjmenovanýma věcma výše. Ale tyvole já věřím, že život má být člověku smysluplnej, i když leží ochrnutej od krku dolů. A to ten můj jaksi není. Jen mám kolem sebe vystavený nějaký lešení a to vytváří dojem, že pod těma trubkama a deskama něco je, něco, co stojí zato. Je. Ale je to nějaký zakrslý a kope to kolem sebe, dejte mi pokoj.

Oproti dřívějším dobám si umím pomoct těma vnějšíma činnostma. Umím se oživovat. Dá se tak relativně pokojně prožít celej život. Ale nějak od toho žití čekám víc.


Ach jo. Jdu se oživit. Udělat kolem sebe hezko, něco dobrýho sníst, vrhnout se na šití nebo anglinu... A později si zajít na kafíčko do příjemné kavárny.
 


Komentáře

1 ven ven | 14. ledna 2017 v 15:54 | Reagovat

ale stejně pochybuju, že ze mě někdy nebo něco nebo já sama vymlátím to bytostný přesvědčení, že mám život odžít právě s tímto mým chlapem! a že to půjde a že to bude hezký!

2 banalite banalite | Web | 15. ledna 2017 v 14:07 | Reagovat

Vtipny ze jsem zrovna taky zacala hrat jednu volovinu na mobilu, asi po trech letech. Gumuje mi mozek v momentech, kdy je vsude jinde prazdno. Co hrajes? :D moje se jmenuje Fallout shelter

3 Zuz Zuz | 15. ledna 2017 v 15:07 | Reagovat

Tyjo... úplně chápu to umělý žití.
Ono to jako jde, my všichni co se babráme v sobě, tak taky víme, čím se hodit trochu do života, žejo.
Zajímalo by mě někdy, jak by život vypadal, kdybych dlouhodobě žádný oživování nepodnikala. Možná bych ležela v posteli, projížděla na netu fotky hezkej dreadařek a jogínek, koukala bych pořád dokola na sex ve městě a pila jenom nescafé s hodně mlíkem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama