Říjen 2017

29.10.

29. října 2017 v 13:54
tento vikend si pro jistotu často opakuju, jak moc se mám líp, než před lety. bo jinak bych upadla do trudnomyslnosti, marnosti, deprese a podobných radostných součástí žití.
když je mi mizerně (což tento víkend je), prožívám to jako nepříjemnost, kterou je třeba probolet a přetrpět. vim, že to zas odejde. taky to není trvalá marnost, ale takový vlny. dřív to pohltilo vše a východiskem bylo se zabít nebo to zaspat. tak jsem spala, bo na sebevraždu jsem dkybohu byla vždy srababa.
měl mi přijet jeden kluk na vikend a vysral se na mě. tak trochu se mi chce dodat, že samozřejmě. bo já to čekala. a ta samota víkendová je teda dost slušná konfrontace sama se sebou, se svou prázdnotou. chci kluky, co zrovna nespadaj do kategorie narukoutebudunosit. spíš spadaj do kategorie serunasvouholku. celej bývalej, však vy víte. tady ten aktuální je jak bývalej přes kopírák. pravda, patologie se o něco prohlouily a zároveň já už vim, že se nezhroutim z kdejaké krátkodobé bolesti. tak se to asiže vyrovnává... bolim, bulim, spíš sama nad sebou než nad tim, že nepřijel. bulim, že to tak mám. a opakuju si, že je třeba si tu šílenou samotu prožít, aby pak mohlo přijít něco jiného. tady ten kluk, co ho mám fakt ráda, mi od začátku říkal, že mu tyhle věci nejdou. že dycky zdrhne, že neví proč to tak má. a že jde radši pracovat, než se v tom nimrat.
a tak já jdu taky radši pracovat, to je totiž ten rozdíl oproti letům před, že mám ty témata a děje, ke kterým můžu utýct od aktuálního bolimsi.
a v pátek, kdy máme v Brně tanečkovou zkoušku, ho zkusim ukecat a jít přespat k němu. ptze jak on mě držel, to nezapomenu.

tématy podzimu 2017 jsou mi iluze, růžový brejle, odvaha, samota, ano, marnost, bdělost, důvěra a trpělivost.